Kormorán velký
Kormorán patří do příbuzenstva pelikánů, fregatek či terejů. Vypadá tak trochu jako návštěvník z dávných časů. Na těle mu převažuje černá barva; s výjimkou světlejšího břicha a v době hnízdění dokonce i světlejší barvy na hlavě a krku je celý černý. Velký zobák je na konci hákovitě zahnutý a patřičně ostrý.
Životním prostředím kormorána jsou hlavně vody a jejich nejbližší okolí, ve vodě také kormorán získává svou hlavní potravu, kterou jsou ryby. Při plavání na vodní hladině má tělo kormorána dosti hluboký ponor, takže nad hladinu vyčnívá jen část hřbetu a hlava se zobákem, který nosí mírně šikmo vzhůru. Často můžeme kormorány vidět, jak si s poloroztaženými křídly ve stoje suší svoje peří a právě tehdy vyniká jejich tak trochu prehistorický zjev. V letu pak siluetou připomínají letící kříž.
Hnízdo si kormorán buduje z klacíků a větviček na stromech v těsné blízkosti vod. Na hnízdiště přilétá již v březnu a poměrně složitý tok je doprovázen i hlasovými projevy. Kormorán hnízdí ve společnosti svých dalších soukmenovců, takže vytváří hnízdní kolonie, které mohou někdy čítat i několik stovek a někdy dokonce až několik tisíc párů. Naše kolonie však nikdy tak velké nebyly, největší měly maximálně několik set párů.
Samice snáší většinou dvě až tři vejce, která zahřívá přibližně po dobu pětadvaceti dnů. Mláďata pak oba rodiče krmí tak, že široce rozevřou zobák a mládě si z hloubi jícnu samo vybírá přinesenou potravu. Kormorán se živí téměř výhradně rybami, a to je hlavní příčinou jeho neoblíbenosti u některých lidí, zejména u rybářů. Kormorán ryby loví pod vodou a často si více jedinců pomáhá a spolupracuje při lovu tak, že si ryby nahánějí. Nejčastější kořistí kormorána se stávají ryby o velikosti 20 - 25 centimetrů, větší ryby zřídka, ale větší ryby může svým ostrým zobákem poranit.
Kvůli své potravní specializaci byl kormorán lidmi odedávna pronásledován a huben. I u nás nakonec ukazují historické záznamy, že jakmile se někde kormoráni pokusili zahnízdit, byly jejich pokusy nemilosrdně zlikvidovány. Dosti podobně to vypadalo i jinde v Evropě. Až uzákoněním ochrany kormoránů došlo přibližně kolem poloviny 20. století k postupnému nárůstu jejich početnosti. U nás bylo zaznamenáno několikrát hnízdění na jižní Moravě již od 30. let 20. století, ale pravidelným hnízdičem se kormorán opět stal až od 80. let. Tehdy vznikly kolonie na jižní Moravě a krátce nato i v jižních Čechách.
Opětovné šíření kormoránů a zvyšování jejich početnosti znovu ovšem vyhrotilo konflikt mezi rybáři a ochránci přírody. Rybáři poměrně oprávněně poukazují na škody, které jim kormoráni na rybách působí, a žádají regulaci, nejčastěji odstřelem nebo likvidací hnízd. Škody na rybách mohou být někdy vskutku velké, ovšem kormorán zde doplácí v podstatě jenom na to, že člověk mu svým intenzivním chovem ryb nabízí prostřený stůl. Tyto spory se nakonec nevyhnuly ani naší zemi, a tak jsou dnes hnízdní kolonie kontrolovány tak, aby se dále nerozšiřovaly. Největším nebezpečím pro rybáře jsou ale průtahová hejna. Ta se objevují v období podzimního a jarního průtahu a mohou čítat řádově i stovky kusů. V takových případech bývá státní ochranou přírody povolován i odstřel, protože když skutečně takové stokusové hejno sedne na rybník, dokáže ho ve velice krátké době třeba i úplně vylovit. Naše zákony navíc umožňují rybářům kompenzovat škody, které jim případně kormoráni způsobí. Jak bude snaha udržet v rovnováze hospodářské zájmy člověka a ochranu jednoho ptačího druhu úspěšná, to ovšem ukáže až budoucnost.
Základní údaje
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) je menší než husa, celý černý (mladí jedinci mají ovšem světlé až bílé břicho), s bílou skvrnou u zobáku. Vyskytuje se na rybnících a v mimohnízdní době i na řekách. Loví ryby, za kterými se potápí i do značných hloubek. Hnízdí v koloniích u rybníků, hnízda jsou vysoko na stromech. Hnízdění začíná v dubnu, kdy samice snáší 2 až 3 vejce. Na hnízdí péči, sezení na vejcích i krmení mláďat, se podílejí oba rodiče. Naši kormoráni jsou většinou tažní, na zimu patrně směřují do Středomoří. Velmi početně naším územím protahují ptáci ze severu, kteří se mohou zdržet i po velmi dlouhou dobu. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný.
Jak vznikaly nahrávky
Kormorány jsem několikrát nahrával v hnízdní kolonii na Třeboňsku. Kormoráni většinou stavějí svá hnízda na vysokých, osamocených stromech, obklopených ze všech stran vodou. Ke hnízdům bylo nutno přijet na lodi. Po delší době se ptáci uklidnili a zjistili, že jim nehrozí žádné nebezpečí a opět se začali věnovat rodičovským povinnostem. To byla teprve chvíle, kdy bylo možno zaznamenat jak hlasy žadonících mláďat, tak i volání starých ptáků při příletu a odletu z kolonie. Během let se stavy kormoránů na našem území velmi mění. Nejvyšší početnosti snad dosahovali v roce 1994 na podzim. Během září nocovalo v korunách stromů na Osikovém ostrově v rezervaci Velký a Malý Tisý až 600 kormoránů. Jejich hlučný přílet v několika vlnách za tmy na nocoviště jsem sledoval přímo pod korunami osik, borovic a dubů na ostrově. Bylo zajímavé, že ptáci k nočnímu odpočinku vyhledávali pouze vrcholy borovic. Na větvích se soustřeďovali v takovém množství, že křehké větve se pod jejich tíhou lámaly.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
