Komonodor
Ovčácký pes asijského původu typický svou obličejovou partií zarostlou srstí. Na území dnešního Maďarska se dostal s uralskými a ugrofinským kmenem Maďarů v časech stěhování národů asi v 10. století našeho letopočtu. Komonodor v dnešní podobě je však výsledkem až chovatelských snad 20. století, kdy se šlechtitelé zaměřili na typ a barvu srsti. Ze strany FCI byl uznán až v roce 1960.
Popis: Velký pes mimořádného vzhledu s dlouhou šňůrovitou nebo plstnatou srstí, která se však plně vyvine až u dospělých jedinců ve stáří několika let. Tělo má při pohledu ze strany tvar šikmého obdélníku. Nad tělo se zvedá hustě osrstěná široká klenutá hlava. Uši ve tvaru písmen V nebo U jsou nasazeny středně vysoko a nikdy se nezvedají. Ocas je nesen svěšený dolů, se špičkou ohnutou vzhůru. Pohyb lehký, široký a prostorný. Chundelatá srst má tendenci k zacuchávání a vytváření provazců. Je vždy slonovinová.
Charakteristika: Odvážný, sebevědomý, samostatný, přirozeně velmi nedůvěřivý pes, navenek působící nezúčastněným dojmem. V případě domnělého nebo skutečného ohrožení však dokáže velmi rychle a razantně zasáhnout.
Zvláštní nároky: Pes vhodný pouze pro celoroční držení venku. Srst vyžaduje zvláštní způsob údržby: nepročesává se ani nekartáčuje, ale nechává splétá se do provazců, které se pak jen od sebe oddělují prsty, aby se netvořily plstnaté plotny. Vhodný pouze pro zkušené majitele.
Užití: Vynikající samostatný hlídač, zvláště na rozlehlé pozemky a na samoty.
Výskyt: Ačkoliv budí pozornost kdekoliv se objeví, patří k vzácným plemenům. Jen v zemi původu se s ním setkáme častěji.
Možná záměna: Jiné maďarské plemeno, puli, je sice podobný, ale dvakrát menší. Bergamský ovčák se zase na první pohled odlišuje šedou barvou.
pes: 50 - 60 kg, min. 70 cm
fena: 40 - 50 kg, min. 65 cm
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
