Kamzík horský

Skutečnost, že se s kamzíky přesto dnes u nás setkáváme, je výsledkem pokusů o jejich vysazení na přelomu 19. a 20. století. Jako prvnímu se to podařilo v letech 1907–1913 hraběti Kinskému v Lužických horách, kde si kamzíci netypicky zvykli na život v zalesněném terénu. Druhou oblastí jejich výskytu jsou nejvyšší partie Hrubého Jeseníku v širším okolí Pradědu. Ve 20. letech byli vypuštěni na panství Řádu německých rytířů. Z Pradědu ostatně pochází i naše nahrávka.

Logo|foto:Český rozhlas

Hlasový repertoár kamzíků není příliš pestrý. Většinou se dorozumívají optickými signály – postoji, mimikou hlavy či roztažením bílé skvrny na zadku – a pachovými značkami. Z hlasových projevů je asi nejznámější ostré varovné zapísknutí, které můžeme slyšet nejen na naší nahrávce, ale i v místech, kde kamzíci žijí. Spolu se svištím hvizdem a pokřikem krkavců patří jejich hlas k typickému koloritu jinak ztichlých velehorských končin.

V dospělosti je kamzík dlouhý něco přes metr, v kohoutku vysoký asi 80 cm a váží 30-50 kg. Typická je pro něho svalnatá podsaditá postava s mohutným hrudníkem a nevelkou trojúhelníkovitou hlavou. Krátké, poměrně tenké a dozadu zahnuté růžky nosí obě pohlaví, u samců měří 30-40 cm, u samic bývají poloviční.

Srst kamzíků – v létě rezavohnědá, v zimě mnohem tmavší – je na dotek poměrně hrubá, avšak má jemnou hřejivou podsadu, která kamzíky uchrání i před největšími mrazy. Na hřbetě a zadku vyrůstají nápadně prodloužené chlupy, které při vzrušení zvířata vztyčují jako varovný signál. V myslivecké mluvě se jim říká "kamzičí vous" a pro lovce bývají cennější trofejí než růžky.

Jak v Lužických horách, tak v Jeseníkách byli vysazeni kamzíci alpského původu. Dnešní početní stavy se na obou lokalitách pohybují mezi 1 až 2 tisíci kusy. Pravým domovem kamzíků ovšem jsou skalnaté svahy a travnatá úbočí hor ve výškách, které jsou pro většinu lidí takřka nedostupné. V Tatrách běžně vystupují do 2500 m, v Alpách v létě překonávají i hranici 3000 m n. m. V zimě ale sestupují níž a hledají útočiště i obživu v lesích.

Kamzík horský v Jeseníkách|foto:Jiří Pecháček

Pozorovat kamzíky na strmých, kamenitých a skalnatých úbočích hor je opravdovým zážitkem. S neobyčejnou zručností překonávají i zdánlivě neschůdné terény. Hodně jim v tom napomáhají kopýtka s pevnými ostrými hranami, kterými se zachytí o sebemenší výstupek. Navíc je zespodu kryje měkká rohovina, která snadno přilne k nerovnému povrchu jako guma, takže ani na rovném podkladu kamzík neuklouzne. Výhodné také je, že kopýtka jsou nezvykle pohyblivá a dají se od sebe hodně roztáhnout.

Neobyčejně ostražití kamzíci postřehnou vynikajícím zrakem i sluchem blížící se nebezpečí na dálku. Život ve stádech jejich bezpečnost zvyšuje. Jakmile kterékoliv zvíře objeví náznak čehosi neobvyklého, varovně zapískne, roztáhne bílé chlupy na zadku („zrcátko“) či hlasitě zadupe a celé stádo se dá na úprk.

Období říje v listopadu a prosinci doprovázejí urputné souboje samců. Samice přivádějí na svět mláďata v květnu až červnu. Zpočátku se s nimi drží v ústraní, ale již za týden je kamzíče zcela schopné následovat stádo ve všech terénech. Mláďata rostou jako z vody a do podzimu se z dvoukilového drobečka stane 12ti kilový kamzík.

Zatímco ve velehorách se jen málokdy naskytne příležitost pozorovat plaché kamzíky bez silného dalekohledu, naši vysazení kamzíci již trochu přivykli na soužití s člověkem a při dodržování základních pravidel chování v přírodě není zase až tak těžké je v Lužických horách či v Jeseníkách spatřit.

Základní údaje

Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) je životu ve vysokohorských oblastech přizpůsobený sudokopytník, který výborně šplhá po skalách a skáče až 8 m daleko. Délka těla 110 až 130 cm, výška v kohoutku 75 až 85 cm. Letní srst je žlutohnědá, zimní hnědočerná až černá. Obě pohlaví mají háčkovitě zahnuté růžky. Živí se trávou, listím, různými výhonky apod. U nás žije celoročně v lesích. Kamzice s mláďaty vytvářejí skupiny, staří samci žijí osamoceně. Říje, kdy samci svádějí boje o skupiny kamzic, probíhá od listopadu do prosince. Kamzice je březí 25 až 27 týdnů a poté rodí 1 až 2 mláďata.