Kalous ušatý (VIDEO)

Kalous ušatý - starší mládě, již schopné letu
0:00
/
0:00

Kalous je vlastně zmenšeninou všeobecně známého výra velkého. Je velký přibližně jako havran, převažující zbarvení je žlutohnědé se skvrněním na hřbetě i na spodině těla. Na hřbetě jsou skvrny větší a tmavší, na spodu má podélné čárky s žebříčkovitou kresbou. Nápadné je oranžové zbarvení očí a typická péřová ouška na hlavě.

Od podzimu až do předjaří se u nás i na okrajích měst můžeme setkat s většími skupinami kalousů na jejich pravidelných shromaždištích. Jsou to většinou jehličnaté porosty, nejčastěji remízky nebo okrajové stromy poblíž vhodných lovišť kalousů. Lovišti jsou zpravidla pole s jetelem nebo vojtěškou, na nichž pak sovy loví hraboše.

Stačí vzít kousek polystyrénu a třením o sklo baterky za soumraku kalouse přilákat. Pokud polystyrénem vydáváme velmi jemné pískání, vlastně tím kalousům napodobujeme zvuk jejich kořisti, třeba rejsků, a tím pádem kalous pátrá po zemi a hledá zdroj toho zvuku. Ale můžeme napodobit i štěkavý a vzrušený hlas.

Kalous ušatý
0:00
/
0:00

Poprvé můžeme slyšet kalousí houkání již počátkem března nebo v polovině března, ještě než kalousi opustí zimní shromaždiště. Ale hlavním obdobím, kdy můžeme slyšet jejich houkání, je potom duben a květen.

Kalous ušatý (Asio otus) dává přednost krajině, kde se střídají lesíky s otevřenými plochami. Začíná lovit až za tmy, jeho nejčastější kořistí jsou hraboši. Za příznivého počasí může tok začít již v lednu. Využívá stará hnízda dravců a krkavcovitých ptáků. Na 4 až 6 bílých kulovitých vajíčkách sedí jen samice, po vylíhnutí mláďat přináší samec na hnízdo potravu, kterou samice předává mláďatům. U nás hnízdící kalousi se v zimě potulují, část jich podniká tah západním až jihovýchodním směrem. Kalousi, jejichž skupiny lze mnohdy vidět na stromech i přímo ve městech, k nám na zimu přilétají z Ruska a Skandinávie.

Jak vznikaly nahrávky
Při jednom pokusu o záznam hlasových projevů kulíšků v lesích pod Třeboní jsem po západu slunce pozoroval samečka, který seděl na větvi poblíž hnízdní dutiny. Choval se velmi nepokojně, což jsem přičítal své přítomnosti. Najednou se šerem lesa mihnul stín. Mezi stromy prudce proletěl jestřáb. V duchu jsem se s kulíškem rozloučil. Jestřáb ho však minul a o několik metrů dále napadl kalouse, o jehož přítomnosti jsem neměl ani tušení. Kalous začal naříkat hlasem strachu a bolesti, a tak se mi podařilo náhodně zaznamenat neobvyklý a vzácný hlasový projev. Jeden z mnoha, kterými se kalous ozývá.
Pavel Pelz


Video: MOS, Adolf Goebel