Jezevec lesní

30. srpen 2002
Vědecké zařazení Šelmy
02501355.jpeg
0:00
/
0:00

Jezevec lesní se spolu s vydrou uchází o prvenství ve velikosti mezi našimi lasicovitými šelmami. Oba druhy jsou zhruba stejně velké, bez ocasu měří 60 - 80 cm. Ale na zimu náležitě vypasený jezevec může vážit 17 či 20 kilogramů, což je dvoj až trojnásobek hmotnosti vydry.

Je pro něho příznačná zavalitá postava na krátkých nohách, s protáhlou, černobíle pruhovanou hlavou. Jinak má zbarvení převážně šedé, jen břicho je černé. Už na první pohled je na jezevci patrné, že nemalou část života tráví pod zemí. Nasvědčují tomu zejména malé boltce, krátký ocas a silné drápy na prstech sloužící k hrabání.

Stavitelské schopnosti jezevců jsou skutečně obdivuhodné. Jejich doupata, lidově zvaná hrady, jsou pověstná svou rozlehlostí. Chodby o průměru až čtvrt metru v nich sahají do hloubky pěti metrů a v několika patrech nad sebou se kříží. Celkově mohou dosáhnout délky padesáti až sta metrů a jezevci je obývají po řadu generací. Někdy to jsou stavby tak rozsáhlé, že se v nich sami plně nevyznají, čehož využívají různí samozvaní nájemníci, například lišky nebo divocí králíci. Nory udržují jezevci v čistotě a obzvlášť pečují o pelech, jehož výstelku pravidelně vyměňují a větrají na povrchu. Stranou brlohů mají záchody, což jsou mělké jamky, které zároveň slouží jako pachové značky.

Záliba v hrabání zároveň předurčuje místa, kde jezevci žijí. Zásadně se vyhýbají územím s podmáčenou či jílovitou půdou a s vysokou hladinou spodní vody, naopak s oblibou vyhledávají členitý terén se sutěmi a jeskyněmi, kde nacházejí dostatek úkrytů téměř bez práce.

Jídelníček jezevce naznačuje, že není nijak zručný lovec. Převažují v něm nepříliš pohybliví živočichové, ze dvou třetin zejména žížaly, dále různí plži, hmyz a jeho larvy, ptačí mláďata a také vejce i různé plody a nepohrdne ani mršinou. Specialitou jezevců je, že loví také ropuchy, o které s výjimkou tchoře tmavého žádné jiné šelmy nestojí.

Jezevec není samotářem, za kterého bývá mylně považován. Drží se v trvalém páru a rodiče žijí se svými potomky dlouho pospolu. Průměrná velikost takové rodinky se pohybuje mezi třemi až pěti jedinci.

Ačkoli jezevec opouští podzemní doupata až v podvečer, slunce se nestraní a na klidných místech se přes den sluní a odpočívá. Na podzim jezevci ztloustnou, a je-li zima mrazivá, určitou dobu prospí. Nejde však o pravý zimní spánek, neboť tělesná teplota jim výrazně neklesá.

Jinou zajímavostí jezevců je zdánlivě proměnlivá délka březosti. Ačkoli se páří po celý rok, ponejvíce však zjara, dvě až čtyři mláďata se po různě dlouhé době utajené březosti rodí vždy koncem zimy.

Jezevec se dožívá až patnácti let, avšak průměrný věk se pohybuje od tří do pěti roků.

Základní údaje

Jezevec lesní (Meles meles) Naše největší kunovitá šelma. Na bílé hlavě má dva výrazné černé pruhy táhnoucí se přes oči a uši, na zavalitém těle šedožlutou srst s černými a bílými konci, břicho a nohy černé. Délka těla je 60 až 70 cm, délka ocasu do 20 cm, hmotnost může dosáhnout až 20 kg. Vyskytuje se zejména v lesnaté krajině. Aktivní je převážně v noci, kdy loví drobné živočichy od hmyzu až po drobné savce; živí se ale také mršinami nebo různými plody a semeny. Je společenský, obývá hluboké nory, případně i komplexy nor, tzv. hrady. Zimu jezevec přespává v noře, ze spánku se však během zimy často probouzí.