Jezevčík dlouhosrstý

Popis: Menší nízkonohý pes s dlouhým hřbetem a kompaktní stavbou těla. Hlava protáhlá, bez výraznějšího stopu se zužující směrem k nosu. Čenich dlouhý, dostatečně široký a silný. Oči středně velké, oválné, uložené po stranách hlavy. Uši vysoko, ale ne příliš vepředu nasazené, přiměřeně velké, předním okrajem přiléhající k lícím. Končetiny krátké, svalnaté a silné, zápěstní klouby jsou vůči sobě postavené poněkud blíže u sebe než klouby ramenní. Tělo s dlouhým rovným hřbetem, výrazným kohoutkem, oválným hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Ocas poměrně silný, 18 - 20 cm dlouhý, nesený na úrovni hřbetu, mírně zakřivený.
Rozlišujeme více typů zbarvení:
- jednobarevné: červené, červenožluté, žluté, všechny odstíny s černou příměsí nebo bez ní. Přednost je třeba dát čisté barvě a červenou je třeba posuzovat jako hodnotnější než červenožlutou nebo žlutou
- dvoubarevné: černé nebo hnědé, obě s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu.
- skvrnité (žíhané, tygrované) - základní je tmavá barva (černá, červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné šedé ale také béžové skvrny (nežádoucí jsou velké plotny). Srst dlouhá, měkká, hladká, lesklá.

Charakteristika: Příslovečně svéhlavý, přitom však velmi bystrý, inteligentní a chápavý pes. Je velmi samostatný, nerad se podřizuje. Překvapivě pohyblivý, rychlý a vytrvalý.

Zvláštní nároky: Vyžaduje velmi důsledné vedení a dostatek pohybu, protože má sklon k přibírání na váze. Poměrně časté problémy s páteří ("obrna jezevčíků").

Užití: Původně norník, dnes jedno z nejvšestrannějších a nejrozšířenějších lovecky upotřebitelných plemen. Častěji však je chován jako společník.

Možná záměna: Nepravděpodobná.