Jelen lesní

10. srpen 2001
Vědecké zařazení Sudokopytníci
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jelen lesní, nebo také evropský (Cervus elaphus)
0:00
/
0:00

S odchodem vrcholného léta lesy ztichnou. Kromě občasného pípnutí nějakého toho ptáčka je zde naprostý klid. A noci, ty se vyznačují téměř posvátným tichem rušeným jen šuměním větru ve větvích. V polovině září ale soumračný a noční les opět oživne hlasy, a to ne lecjakými. Nastane čas jelení říje.

Zvláště působivé je období jelení říje v horských terénech, kde se troubení jelenů patřičně rozléhá, někdy i s ozvěnou . Ti zkušenější z nás pak mají možnost i určitého tipování, o jakého jelena se asi jedná a co se kolem něj děje. Starý jelen má hluboký, sebevědomý hlas a zní mohutně. Mladší jeleni mají hlas o půl až 2 tóny vyšší. Takovýto odhad stáří jelenů není ale vždy spolehlivý.

Troubení jelenů má různé hlasové zabarvení i výraz. Jinak se ozývá jelen hledající laně, jinak když vyhrožuje soupeři nebo když soka zahnal. Napodobení hlasových projevů jelena na takzvanou řevnici, tedy vábničku, někdy lovci využívají k přilákání jelena na dostřel. Není to ale tak snadné, jak si mnozí možná představují. Dotyčný lovec se musí v hlasových projevech jelenů dokonale vyznat, starší jelen se totiž jen tak snadno ošálit nedá. Neuvážené napodobení jelena jenom zradí.

Ne vždy a všude se nám ale naskýtají optimální podmínky ke sledování jelení říje. Říje může být totiž velice hlučná, nebo naopak i téměř tichá. Vše záleží jednak na populační hustotě a poměru pohlaví, a jednak, a to především, na průběhu počasí. V letech s teplým a vlhkým počasím v září je říje tichá a nenápadná. Podobně může probíhat i v místech s nízkou populační hustotou anebo v místech s výraznou převahou laní. A ještě jednu poznámku k jelení říji. Pokud budete mít touhu zaslechnout, nebo dokonce i pozorovat opravdu kapitálního jelena, máte největší šanci hned na začátku období říje. Konkrétně v prvé půlce září. Staří jeleni totiž vstupují do říje nejdříve, později se setkáte převážně již jen s jeleny mladších ročníků.

Po ukončení říje se jeleni v lese doslova ztratí a další jistou šanci na jejich pozorování budete mít až za rok.

Základní údaje

Jelen lesní (Cervus elaphus). Po losu evropském, který se u nás vzácně vyskytuje jen v několika oblastech, druhý největší živočich naší přírody. Délka jeho těla činí 205 až 230 cm, kohoutková výška až 150 cm. Je zbarven červenohnědě, v zimě je srst tmavší. Samci mají parohy, které váží i 8 kg; vyrůstají jim od března a plně vyvinuté jsou v červenci, odpadávají jim od února. Vyskytuje se v rozsáhlejších lesích. Živí se travami, bylinami, semeny, v zimě pak větvičkami dřevin. Říje, při které samci svádějí souboje o vedoucí postavení ve skupině laní, probíhá od poloviny září do poloviny října. Laň je březí 33 až 34 týdnů a v květnu nebo červnu klade obvykle jednoho koloucha.

Jak vznikaly nahrávky

Nahrávání hlasů a zvuků během říje jsem věnoval mnoho nocí po řadu let. Nikdy jsem nenahrával z posedu a vždy jsem dával přednost opatrnému "plížení" terénem. Pokusy o nahrávání jsem dělal v Krušných horách, v Brdech a na Šumavě. Mému stylu nahrávání vyhovovaly lépe balvanovité terény Krušných hor, kde jsem v noci nalézal dostatek úkrytů, které jsem během nahrávání mohl i měnit. Podařilo se mi například vyprovokovat hlavního jelena k boji s bočním jelenem postávajícím nerozhodně na okraji říjiště tím, že jsem těsně za ním zlomil větev. Hlavní jelen na to reagoval okamžitým hlučným útokem a po několika ranách parožím svého soka zahnal. Jindy při neopatrném jemném cvaknutí tlačítka magnetofonu troubící jelen jako by se vypařil, jeho hlučné kroky rázem ustaly, hluboké funění zmizelo a po jelenovi zbyl na místě jen páchnoucí prk. Neobvyklou příhodu s jelenem jsem zažil koncem února na Šumavě poblíž Boubína.Stál jsem v noci pod okrajovými stromy na horské loučce a pátral po sýci rousném. Těsně vedle mě ústila na louku lesní cesta. V měsíční tiché noci jsem najednou uslyšel kroky na cestě. Napínal jsem zrak a díval jsem se zpátky do lesa. Měsíční světlo probleskovalo mezi stromy a já jsem pojednou uviděl mohutného desateráka, jak zvolna kráčí směrem k louce. Lehounký vítr vál od louky do lesa, takže jelen o mé přítomnosti nevěděl. Ani jsem se pod stromem nepohnul, nechtěl jsem své čekání na sýce pokazit. Spoléhal jsem na to, že mě jelen včas navětří a odběhne. Nestalo se to. Jelen se najednou octl vedle mě a spatřil mě. Okamžitě se vzepjal na zadní běhy, takže se jeho hlava se zakloněným parožím ocitla metr nad mojí hlavou. Zřetelně jsem z bezprostřední blízkosti viděl lesknoucí se světla a cítil, jak z otevřené huby vyrazil proud dechu a páry. Jelikož to bylo v protisvětle jasného měsíčního svitu, vypadalo to, jako by z jeho huby vyšlehl plamen. Jelen se na zadních prudce ve skoku otočil a byl ten tam. Ještě chvíli jsem poslouchal, jak na úzké cestě zalamuje a lomozí v houštině. Nevím, kdo se víc polekal.

autoři: Pavel Pelz , Petr Vlasák