Jak moc se bojí gorily vody?
Loni v srpnu došlo ve výběhu k dramatické události. Moja se náhle topila a nebýt okamžitého zásahu ošetřovatele, asi by došlo k tragédii. Marek Ždánský pro Moju skočil do zaplaveného příkopu, vynesl ji na břeh a předal Kambě, která je zvyklá na lidi. Dodnes nechápeme, proč se gorily nesnažily Moju zachránit, proč alespoň nesahaly do vody. Že by se jí tak bály? A tak nás napadlo, že si jejich vztah k vodě vyzkoušíme.
Do pavilonu jsme umístili dětský nafukovací bazén skoro tři metry dlouhý a dva metry široký. Do něj jsme napustili vodu, ale ne příliš, aby - kdyby tam náhodou spadla - se Moje nic nestalo. A do vody ovoce. Byli jsme zvědaví, zda gorily překonají svůj proslulý strach z vody, zda bude touha po potravě silnější a do vody si pro jídlo budou sahat nebo dokonce do bazénku vlezou.
Jakmile gorily vstoupily do pavilonu, rozdělily se na dvě části. Richard a Kijivu s Mojou odešli na opačnou stranu a hlavně Richard doslova předváděl, že ho bazén vůbec nezajímá, nebo dokonce že si ho ani nevšimnul, že ho nevidí. Ani Kijivu o bazén zájem neměla.
Zato Shinda s Kambou šly okamžitě k němu. Kamba se bála, obcházela bazén ze všech stran a jen jednou - po několika náznacích - ponořila ruku do vody a vytáhla pomeranč. Zato Shinda neváhala a začala si plnit náruč vším, co ve vodě plavalo. Ani to nemohla unést. Když už na jablko nemohla dosáhnou, prstem čeřila vodu, až k ní připlavalo.
Magazín: 62. týden (11.1.2007) - Bazén v pavilonu
Shinda neměla z vody v bazénku žádný respekt. To ale ukázala i v předchozích létech, kdy si vytahovala zelené rostliny rostoucí pod hladinou venkovního zaplaveného příkopu. Toho, kde se topila Moja. Takže vše nasvědčuje tomu, že za nezájmem goril včetně Shindy o topící se Moju může být i něco úplně jiného než naprostý strach z vody.
