Italský ohař / Bracco italiano

Ohař starobylého typu, stojící na přechodu mezi ohaři a honiči. Vzhledem (velké těžké zavěšené uši, těžší stavba těla atd.) ještě výrazně připomíná staré honiče, ale způsobem práce (vystavování, práce s vysokým nosem) už to je ohař. Velmi staré plemeno, možná nejstarší evropský ohař vůbec. Na jeho zušlechtění se zřejmě podílel pointr.

Popis: Robustní, poměrně mohutný, přitom však harmonicky stavěný pes se suchými končetinami a s výrazně modelovaným svalstvem. Čtvercový nebo jen mírně obdélníkový tělesný formát. Hlava hranatá, výrazně modelovaná, s dobře patrnými jařmovými oblouky. Lebka a čenich jsou stejně dlouhé. Nosní hřbet buď rovný, nebo mírně klenutý. Pysky spadající, o něco přesahující dolní čelist. Uši dosahují až na konec nosu, zavěšené spíše vzadu, s oblým koncem. Krk mohutný, tvaru komolého kužele, s dvojitým mírným lalokem. Záď poměrně dlouhá, široká a svalnatá. Hrudník široký, hluboký, dosahující až k loketnímu kloubu. Ocas rovný, u kořene silný, ke konci se mírně zužující, pokrytý krátkou srstí. V akci nesený vodorovně. Pohyb rychlý, prodloužený klus, s razantní akcí zadních končetin, hlava při něm nesena vysoko. Srst krátká, přiléhavá a lesklá, jemnější a hladší na hlavě, na uších, na přední straně nohou a na tlapkách. Zbarvení bílé, bílé s oranžovými nebo jantarovými plotnami, bílé s hnědými plotnami, bílé oranžově nebo hnědě stříkané. Pravidelná maska je žádoucí, ale nikoli nezbytná.

Charakteristika: Vyrovnaný, citlivý, mírný pes, oddaný pánovi, ale většinou přátelský i k ostatním, někdy však zdrženlivý. Inteligentní, klidný a poměrně poslušný, dobře spolupracující s člověkem. Rozkazy vykonává pomaleji, ale spolehlivě.

Zvláštní nároky: Nesnáší tvrdé ani hrubé zacházení. Potřebuje značné množství pohybu. V období růstu smí být jen velmi umírněně fyzicky zatěžován.

Užití: Původně specialista zvláště na lov vodního ptactva (sluk a kachen) v bažinatých oblastech, použitelný však je i na práci v poli a v lese (na zajíce). Dobře aportuje a dohledává, takže dnes je často používán jako barvář. Při práci pomalejší, pohybuje se většinou klusem, prohledává velký prostor. Na stopě je velmi vytrvalý. Pokud mu majitel poskytne dostatek pohybu, může být i velmi dobrým psem rodinným.

Výskyt: V posledních letech se v Evropě šíří, plemeno se zviditelnilo absolutním vítězstvím na světové výstavě v polské Poznani v roce 2006. Také u nás je stále oblíbenější a i když patří k vzácnějším plemenům, je pravidelně odchováván a okruh jeho příznivců se rozšiřuje.

Možná záměna: Od ostatních ohařů ho poznáme podle těžší stavby těla a "bladhaundovitého" zjevu. Oproti samotnému bladhaundovi je však výrazně menší a elegantnější. Liší se od něj také barvou.

pes i fena: cca 25 - 40 kg (úměrně k výšce), 55 - 67 cm

autoři: Martin Smrček, Lea Smrčková