Italský chrtík

21. září 2010
Kategorie Chrti

Mimořádně starobylý. Vznikl miniaturizací normálně velkých chrtů. Vyobrazení malých chrtů byla nalezena už ve faraonských hrobkách, patřili k oblíbencům Caesara a Kleopatry. Také po renesanční i pozdější malíři s oblibou zobrazovali šlechtice ve společnosti těchto psíků, jejichž chov byl vyhrazen nejvyšším společenským vrstvám. V 19. století v důsledku rozvoje chovu vipeta takřka zanikl, k výraznějšímu oživení chovu dochází až po 2. světové válce.

Popis: Malý, velmi křehký a půvabný hladkosrstý chrt, graciézní a ušlechtilý. Hlava podlouhlá, délka mozkovna odpovídá polovině délky hlavy, stop málo vyznačený, čenich špičatý. Oči velké, výrazné, ani zapadlé, ani vystupující. Uši vysoko nasazené, dozadu složené (růžicové), malé, jemné. Krk mírně klenutý, suchý. Tělo kvadratické, hřbet rovný, bedra klenutá, hrudník úzký a hluboký, dosahující k loktům. Končetiny rovné, rovnoběžné, dlouhé, suše osvalené. Ocas nízko nasazený; již u kořene je tenký a ke špičce se výrazně zužuje. V první polovině nesený nízko a rovně, ve druhé polovině se zakřivuje. Srst krátká, jemná. Zbarvení jednobarevné černé, šedé, břidlicové, žluté (izabelové). Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkách.

Charakteristika: Noblesní a elegantní pes půvabných pohybů. Vzhledem k tomu, že byl odedávna chován jako pes společenský, je milý, přátelský a něžný, přitom však nevtíravý. Doma klidný, nenápadný, venku rychlý a pohyblivý.

Zvláštní nároky: Má rád teplo, v mrazech je třeba mu oblékat "kabátek". Vzhledem ke své křehkosti se nehodí pro malé děti a i jinak mu ve zvýšené míře hrozí úrazy (zlomeniny).

Užití: Společenský, dnes však také dostihový pes.

Výskyt: Patří k vzácnějším plemenům, u nás však je pravidelně odchováván.

Možná záměna: S vipetem, který však je výrazně větší a mohutnější.

pes i fena: do 5 kg, 32 - 38 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková