Irský vodní španěl

Zprávy o využívání tzv. vodních psů v Irsku se dochovaly už ze 16. století. Víme, že tito předkové irských vodních španělů měli srst nepropouštějící vodu a holý, tzv. krysí ocas. V první polovině 19. století téměř vyhynul, zachován zůstal díky úsilí jediného chovatele J. McCarthyho, který chov postavil na jediném zachovaném představiteli plemene a zřejmě použil i další plemena vodních psů.

Popis: Středně velký, pevně stavěný kompaktní pes s kudrnatou srstí. Hlava s vysoko klenutou a poměrně širokou lebkou a delším silným čenichem. Na vrcholu hlavy čupřina dlouhých vlnitých chlupů. Oči malé, tmavě jantarové nebo oříškové, inteligentního výrazu. Uši velmi dlouhé, nízko nasazené, přiléhající k lícím. Tělo s přiměřeně velkým, sudovitým hrudníkem, rovným hřbetem a krátkou zádí. Končetiny rovné, silné. Ocas silný a mohutný u kořene, kde je porostlý v délce 7,5 - 10 cm krátkou kudrnatou srstí; směrem ke špičce se zeštíhluje, je hladký a končí velmi tenkou částí. Srst tvoří husté, přirozeně mastné prstýnky. Krátká srst v obličeji, na hrdle a na konci ocasu. Zbarvení tmavě hnědé.

Charakteristika: Jeho příznivci o něm říkají, že je učenlivý jako pudl, čichem se prý vyrovná setrům a vyslídit zvěř dokáže jako kokršpaněl. Má nebývalou chuť do práce, je neúnavný a vytrvalý. Doma je veselý, neagresivní a s jeho výcvikem nejsou problémy.

Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu. Srst, má-li si uchovat typickou strukturu, vyžaduje častou venkovní koupel.

Užití: Lovecký pes, specialista na vodní práce, ale univerzálně použitelný, často dokonce i ostrý. Zábavný společník pro aktivní lidi.

Výskyt: Patří k vzácným plemenům, k nám byl sice před lety dovezen, nijak se však nerozšířil.

Možná záměna: S mnohem vzácnějším americkým vodním španělem, jenž je výrazně menší a nemá čupřinu na hlavě.

pes: cca 22 - 28 kg, 53 - 59 cm
fena: cca 22 - 28 kg, 51 - 56 cm