Irský vodní španěl
Zprávy o využívání tzv. vodních psů v Irsku se dochovaly už ze 16. století. Víme, že tito předkové irských vodních španělů měli srst nepropouštějící vodu a holý, tzv. krysí ocas. V první polovině 19. století téměř vyhynul, zachován zůstal díky úsilí jediného chovatele J. McCarthyho, který chov postavil na jediném zachovaném představiteli plemene a zřejmě použil i další plemena vodních psů.
Popis: Středně velký, pevně stavěný kompaktní pes s kudrnatou srstí. Hlava s vysoko klenutou a poměrně širokou lebkou a delším silným čenichem. Na vrcholu hlavy čupřina dlouhých vlnitých chlupů. Oči malé, tmavě jantarové nebo oříškové, inteligentního výrazu. Uši velmi dlouhé, nízko nasazené, přiléhající k lícím. Tělo s přiměřeně velkým, sudovitým hrudníkem, rovným hřbetem a krátkou zádí. Končetiny rovné, silné. Ocas silný a mohutný u kořene, kde je porostlý v délce 7,5 - 10 cm krátkou kudrnatou srstí; směrem ke špičce se zeštíhluje, je hladký a končí velmi tenkou částí. Srst tvoří husté, přirozeně mastné prstýnky. Krátká srst v obličeji, na hrdle a na konci ocasu. Zbarvení tmavě hnědé.
Charakteristika: Jeho příznivci o něm říkají, že je učenlivý jako pudl, čichem se prý vyrovná setrům a vyslídit zvěř dokáže jako kokršpaněl. Má nebývalou chuť do práce, je neúnavný a vytrvalý. Doma je veselý, neagresivní a s jeho výcvikem nejsou problémy.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu. Srst, má-li si uchovat typickou strukturu, vyžaduje častou venkovní koupel.
Užití: Lovecký pes, specialista na vodní práce, ale univerzálně použitelný, často dokonce i ostrý. Zábavný společník pro aktivní lidi.
Výskyt: Patří k vzácným plemenům, k nám byl sice před lety dovezen, nijak se však nerozšířil.
Možná záměna: S mnohem vzácnějším americkým vodním španělem, jenž je výrazně menší a nemá čupřinu na hlavě.
pes: cca 22 - 28 kg, 53 - 59 cm
fena: cca 22 - 28 kg, 51 - 56 cm
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
