Irský vlkodav

21. září 2010
Kategorie Chrti

Velmi staré plemeno keltského původu, představuje přechod mezi psy chrtovitými a dogovitými. Již ve středověku byli v Irsku chováni mimořádně velcí psi, určení k lovu vlků, patřili k oblíbencům irských králů. V průběhu 18. století prakticky vyhynul. Jeho moderní podoba je zásluhou jistého kapitána Granta, jenž po roce 1860 shromáždil poslední zbytky plemene a za pomoci křížení s mastifem, německou dogou, barzojem a snad i dalšími plemeny vytvořil současného irského vlkodava.

Popis: Největší pes světa, mohutný, majestátní, ale nepostrádající eleganci chrtů. Hlava dlouhá, lebka nepříliš široká, čenich dlouhý a mírně zašpičatělý. Oči tmavé, laskavého výrazu. Uši malé, složené dozadu do růžice. Krk delší, velmi silný a svalnatý, klenutý, bez laloku. Tělo s hlubokým hrudníkem, širokými prsy, delším hřbetem a klenutými bedry. Končetiny silné, rovné, svalnaté, tlapy velké a kulaté. Ocas dlouhý, přiměřeně silný, nesený v mírném oblouku. Srst drsná a tvrdá, o něco delší nad očima a na spodní čelisti. Zbarvení šedé, žíhané, červené, černé, čistě bílé, žluté nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.

Charakteristika: Klidný, vyrovnaný a trpělivý pes nevtíravých způsobů. K lidem je vlídný, k dětem přátelský, pánovi je hluboce oddán. Jeho výchova není obtížná.

Zvláštní nároky: Vzhledem ke své velikosti je toto plemeno mimořádně náročné na prostor, ale i na pohyb a potravu. Nižší průměrná délka života.

Užití: Dobrý, ale náročný společník. Může se účastnit dostihů, v praxi se tam s ním setkáváme spíše ojediněle.

Výskyt: Díky své velikosti ve světě i u nás známý a populární, vzhledem ke svým nárokům však nikoli masově chovaný.

Možná záměna: Se vzácnějším skotským jelením psem (deerhoundem), který však má jemnější stavbu těla, slabší kosti a působí chrtovitějším dojmem.

pes: od 54,5 kg, od 79 cm
fena: od 40,5 kg, od 71 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková