Hokaido ken / Ainu ken

21. září 2010

Jedno z šestice původních japonských plemen, od nejmenší šiby inu až po největší akitu inu, bývá považováno za nejstarší a nejpůvodnější z nich. Podle standardu pochází ze středně velkých japonských psů, kteří provázeli obyvatele stěhující se z Honšú (hlavního ostrova Japonska) na ostrov Hokkaidó v období Kamakura (1140 - 1150), když se rozvíjely obchodní vztahy mezi Hokkaidó a okresem Tohoku. Po nich se mu také někdy říká ainu ken - pes Ainů. V roce 1937 bylo plemeno v Japonsku zařazeno mezi "národní památky".

Popis: Středně velký špicovitý pes, robustně stavěný, s dobrou kostrou a pevnými svaly. Čenich klínovitého tvaru, s rovným nosem. Oči malé, téměř trojúhelníkové, široce posazené, tmavohnědé. Uši vztyčené, malé, trojúhelníkové, mírně nakloněné vpřed. Krk silný, svalnatý, bez volné kůže. Kohoutek vysoký. Hřbet rovný a silný. Záď spáditá. Ocas vysoko nasazený, silný, zatočený nebo v oblouku nad hřbetem. Pohyb aktivní, rychlý, lehký a pružný. Srst hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Zbarvení sezamové (červeno-béžové s černými konečky chlupů), žíhané, červené, černé, černé s pálením, bílé.

Charakteristika: Důstojně až poněkud uzavřeně působící pes. Vzhledem k tomu, že pochází z drsných klimatických oblastí, je velmi otužilý, odolný, houževnatý a celkově vitální: vydrží kruté mrazy i sněhové bouře. V domácnosti se chová klidně a čistotně. Nikdy není agresivní vůči lidem.

Zvláštní nároky: Nejlépe mu vyhovuje celoroční pobyt venku s trvalým kontaktem s majitelem, je však schopen žít i v bytě. Potřebuje poměrně hodně pohybu. Stále si uchovává vyvinuté lovecké pudy, takže v zazvěřených oblastech je namístě opatrnost. Někdy bývá nesnášenlivý k jiným psům.

Užití: Pes původně určený k lovu medvědů a jiných velkých zvířat, později pes hlídací a ještě později společenský.

Výskyt: Stále vzácné plemeno. První zástupce k nám byl dovezen v roce 1993, uskutečnilo se několik odchovů. Rozvoj chovu v Evropě brzdí neochota Japonska prodávat tyto psy do ciziny.

Možná záměna: S jinými japonskými špicovitými plemeny, od nichž se liší především (střední) velikostí.

pes: 48,5 - 51,5 cm
fena: 45,5 - 48,5 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková