V únoru 1948 vyhazoval demokraticky smýšlející redaktory z rozhlasu, v roce 1968 podepsal jeden ze zvacích dopisů, které žádaly představitele SSSR o zásah v Československu.
Morální i mocenský rozklad reformní garnitury pražského jara pokračuje, s tím souvisí také sílící apatie veřejnosti konfrontovaná se stále více potlačovanou svobodou slova.
Uvolnění jara a léta roku 1968 v Československu je neodmyslitelně spojeno také s mimořádnou aktivizací toho, co bychom dnes mohli nazvat občanskou společností.
Tradiční součástí komunistického kalendáře svátků před rokem 1989 byly listopadové oslavy bolševického puče v Petrohradě z roku 1917.
Letošní 55. výročí roku 1968 je důvodem zamyslet se i nad méně známými aspekty československého pokusu o reformu. V seriálu se dostáváme k dění v parlamentu.
Jedním z mála výdobytků pražského jara 1968, který vydržel i po nástupu takzvaného normalizačního režimu, byl ústavní zákon o federativním uspořádání ČSSR.
25. září 1969 začalo dvoudenní plenární zasedání Ústředního výboru KSČ, které přehodnotilo a zrušilo „chybná“ stanoviska, usnesení a dokumenty z roku 1968.
Připomeňte si atmosféru října roku 1968, a to z archivu Českého rozhlasu.
Okupace naší země 21. srpna 1968 byla nečekaná. A vyžadovala rychlé reakce. Za mnohé se dodnes nemusíme stydět. Nejvyšší představitelé státu se vymezili proti okupantům.
Jaké byly pravé důvody rumunského postoje? Na tuto a jiné otázky odpovídá kniha nazvaná 1968 - Ve stínu Pražského jara, která pracuje s do té doby nezveřejněnými materiály.
Na přelomu května a června 1968 se na spisovatele Ludvíka Vaculíka s pověstí publicistického „enfant terrible“ obrátili lékaři, aby pojmenoval to, co všichni věděli.
Už několik týdnů po srpnové okupaci Československa v roce 1968 došlo ke změnám, které znamenaly vykročení na cestě k později nechvalně proslulé normalizaci.
18letý Karel Kovařovic se během sovětské invaze v srpnu 1968 přímo před budovou rozhlasu pokusil zachránit raněného a sám byl dvakrát postřelen.
Období tzv. pražského jara netrvalo dlouho, od ledna do srpna 1968, ale jeho intenzita ve všech oblastech života československé společnosti zanechala silnou stopu.
Odpor podstatné části československé veřejnosti proti vojenské okupaci z 21. srpna 1968 postupně ztrácel na intenzitě.
Jak si srpnové události roku 1968 připomínají Ladislav Tomas, manželé Truncovi, Jan Luštinec a Petr Moos, se ptala redaktorka Ivana Bernáthová.
Jednou z osobností, které se výrazně podílely na plánu posílení slabé československé ekonomiky změn na jaře a v létě 1968 byl i Oldřich Černík.
Husí kůže i po 55 letech naskakuje pamětníkům, když vypráví o 21. srpnu 1968. Jak to tehdy vypadalo v Brně, popsali Českému rozhlasu manželé Jiří a Jaromíra Jurkovi.
