Hamiltonův honič

21. září 2010

Toto švédské plemeno nese jméno po hraběti Hamiltonovi, zakladateli švédského Kennel klubu, který spolu s dalšími švédskými kynology vytvořil nové plemeno na základě mnoha nejrůznějších honičů vesměs evropského původu včetně foxhoundů. Vzniklo tak trochu na společenskou objednávku, cílem byl vnik národního plemene honiče, kterého do té doby Švédsko nemělo.

Popis: Velmi elegantní hladkosrstý honič větší než střední velikosti, působící harmonickým dojmem a ztělesňující ideál loveckého psa. Má delší suchou hlavu s dobře vyjádřeným stopem, čenich je dlouhý, rovnoběžný s linií mozkovny. Oči jsou tmavě hnědé. Uši zavěšené, vysoko nasazené, přiléhající k lícím. Krk silný a dlouhý. Tělo pevné, obdélníkového formátu, s hlubokým hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Ocas nasazený v linii hřbetu, rovný nebo jen mírně zahnutý. Srst krátká, tvrdá, přiléhající. Zbarvení trikolorní, se zřetelně ohraničenými barvami.

Charakteristika: Přátelský, milý, vstřícný, vstřícný a doma klidný pes, který má však velmi silně vyvinuté lovecké pudy a sklon bezhlavě pronásledovat zvěř. Má velký sklon k samostatnému jednání, výchova je proto náročná na trpělivost.

Zvláštní nároky: Poskytnout tomuto honiči hodné vyžití je obtížné. Potřebuje mnoho pohybu, ale docílit spolehlivého přivolání je obtížné.

Užití: Byl a ve Švédsku dodnes je používán k lovu na lišky anebo zajíce. Díky svému atraktivnímu vzhledu a přátelské povaze je občas držen i jako pes společenský.

Výskyt: V zemi svého původu je nejrozšířenějším honičem, jinde se s ním setkáváme jen sporadicky. Chován už je i u nás.

Možná záměna: S dalšími honiči, např. finským, Schillerovým a dalšími. Rozlišit jednotlivé honiče dokáže jen odborník - specialista.

pes: cca 25 - 30 kg, 53 - 61 cm
fena: cca 25 - 30 kg, 49 - 57 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková