Grónský pes

21. září 2010

Kategorie Špicové a tzv. primitivní plemena

Grónský pes představuje velmi staré plemeno eskymáckého psa. Byl vyžíván Eskymáky (Inuity) při lovu a transportu obydlí i nákladů. Vzhledem k ostrovní izolovanosti oblasti, z níž pocházel, se až do moderní doby uchoval v původní podobě a nebyl ovlivněn křížením s jinými plemeny.

Popis: Silný a poměrně velký polární špicovitý pes mírně obdélníkového rámce. Hlava široká a mírně klenutá, nejširší mezi ušima. Stop zřetelný, ale nepříliš výrazný. Čenich klínovitého tvaru, široký u kořene a zužující se k nosu, ale ne do špičky. Oči mírně šikmé. Uši vztyčené, malé, trojúhelníkovité, se zaoblenými špičkami. Velmi pohyblivé. Krk mohutný a poměrně krátký. Trup silný a kompaktní. Hřbet rovný nebo jen mírně spáditý, záď mírně spáditá. Hrudník hluboký a široký, ne však sudovitý. Ocas vysoko nasazený, silný a huňatý, zatočený nad hřbetem. Končetiny mohutně osvalené, silných kostí. Pohyb harmonický, plynulý a neúnavný klus. Srst hustá, rovná a hrubá, podsada jemná a hustá. Na hlavě a končetinách je srst kratší. Zbarvení jakékoliv jedno i vícebarevné.

Charakteristika: Nejpůvodnější severské plemeno, které si ještě zachovalo vzhled i povahu svých eskymáckých předků a nedošlo u něho k rozdělení na pracovní a výstavní linie. Nezávislý, sebevědomý pes, jehož je obtížné přimět k poslušnosti. Tvrdý, houževnatý, nabitý energií. Náruživý a neúnavný saňový pes. Přátelský ke všem lidem bez rozdílů, proto není dobrým hlídačem. Má výrazný lovecký pud.

Zvláštní nároky: Pes vhodný pouze k celoročnímu pobytu venku, nejlépe ve smečce, protože špatně snáší samotu. Problémy může činit jeho hlasité vytí. Potřebuje se co nejčastěji pohybovat v přírodě. Má velkou potřebu pohybu. Možné problémy s přivoláním. V horkém počasí po něm nelze vyžadovat výkony.

Užití: Saňový pes vyšlechtěný pro vytrvalou a namáhavou práci v arktických podmínkách. Také lovecký pes, používán k lovu tuleňů a dalších nebezpečných zvířat, jako lední medvěd, pižmoň, nebo arktický vlk. V Grónsku se dodnes chová stranou oficiální kynologie a zčásti tam ještě slouží svému původnímu účelu. Lze ho využít při mnoha zimních sportech, např. na běžkách, při skijoringu, dogtrekkingu nebo jako doprovod na cyklistických výletech. Jako běžný rodinný pes se nehodí.

Výskyt: V Evropě je pokládán za vzácné plemeno. Do Čech byl poprvé dovezen v roce 1989, od té doby chov pokračuje a grónský pes u nás má skupinu věrných příznivců.

Možná záměna: S dalšími severskými plemeny. Má silnější kostru než hasky, ale je lehčí a na delších nohou než malamut. I když to není pravidlem, většinou se liší i barvou a absencí bílé masky typické pro hasky a malamuty.

pes: nad 60 cm
fena: nad 55 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková