Finský špic / Suomenpystykorva

21. září 2010

Psi podobného typu byli v celém Finsku využíváni k lovu zvěře již před staletími, jsou příbuzní s lajkami. Zapisování do plemenné však bylo zahájeno v roce 1890, moderní chov byl postaven především na zvířatech z východní a severní části země. Záměrem bylo vyšlechtit psa, který by vyštěkával zvěř (především pernatou) ze stromů a který by přitom měl atraktivní vzhled. První standard byl vytvořen v roce 1892. V roce 1979 byl finský špic prohlášen finským národním plemenem.

Popis: Štíhlý, šlachovitý pes menší střední velikosti, téměř čtvercového rámce. Hlava úzká, suchá, klínovitého tvaru, se zřetelným stopem. Oči středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé, s pozorným výrazem. Uši poměrně vysoko nasazené, malé, špičaté, velmi pohyblivé. Krk svalnatý, kratší až střední délky. Hřbet krátký, rovný, osvalený. Ocas stočený těsně nad hřbetem. Srst na těle poměrně dlouhá na těle, polovztyčená nebo vztyčená, zatímco na hlavě a na končetinách - s výjimkou zadní části pánevních končetin - je přilehlá a krátká. Pohyb lehký a prostorný.Zbarvení hnědočervené až žlutavě červené.

Charakteristika: Živý, energický, odvážný a skromný severský špic. Poněkud rezervovaný vůči cizím lidem, ale nikdy zlý. Veselý, odolný, nenáročný. Hlasitý. Má výborný čich a je nesmírně vytrvalý.

Zvláštní nároky: Měl by být pokud možno lovecky využíván. Sklon ke štěkavosti se tlumí jen obtížně. Výrazně vyvinuté lovecké instinkty kladou značné nároky na výchovu - lze očekávat problémy s přivoláním.

Užití: Lovecký využívaný původně i na medvědy a losy, dnes především k lovu lesní pernaté zvěře, ale i malých šelem a vodních ptáků. Nadšený lovec, spíše nezávislý, ale dobře spolupracující při lovu. Přítomnost zvěře hlásí vytrvalým "jódlujícím" štěkotem, který se velmi cení. Při zkouškách ve Finsku požadují, aby se ozval nejméně šedesátkrát za minutu. Osvědčuje se i jako rodinný pes.

Výskyt: V současnosti je plemeno hojné ve Finsku i ve Švédsku. Zvláště v zemi původu patří k nejoblíbenějším loveckým psům. Jinde v Evropě se s ním setkáváme jen ojediněle.

Možná záměna: S dalšími méně známými severskými špicovitými psy, od nichž se odlišuje v prvé řadě typickým "liščím" zbarvením.

pes: ideálně 47 cm (s tolerancí +/- 3 cm ), 12 - 13 kg
fena: 42 cm (s tolerancí +/- 3 cm), 7 - 10 kg

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková