Deerhound / Skotský jelení pes
Dávný původ má společný s irským vlkodavem, nebyl však později ovlivněn křížením s dogovitými psy, ale s grejhoundy (dodnes se deerhoundovi někdy říká "hrubosrstý grejhound"). Na konci 18. století téměř vyhynul, od 30. let století následujícího dochází ke znovuobnovení chovu, roku 1892 byl vydán první standard.
Popis: Velký hrubosrstý chrt, stavbou těla se podobající grejhoundovi. Hlava dlouhá, s plochou mozkovnou, na čenichu je knír a bradka. Oči tmavé, kulaté, s měkkým výrazem. Uši vysoko nasazené, dozadu složené, při vzrušení se zvedají na hlavu, ale nikdy nejsou úplně vztyčené. Krk silný, přiměřeně dlouhý, bez laloku. Končetiny rovné, dlouhé, s oválnými kostmi a kostnatými tlapami. Tělo s hlubokým hrudníkem, který nesmí být úzký, bedra dobře klenutá, spadající směrem k ocasu. Ocas dlouhý, dosahující téměř k zemi, u kořene silný, postupně se zužující, při pohybu zahnutý. Srst hustá, ježatá a drsná, nesmí jí být příliš mnoho. Zbarvení tmavě modrošedé, tmavší a světlejší šedé nebo žíhané a žluté, pískově červené nebo červenohnědé s černou maskou a s černýma ušima, končetinami a ocasem.
Charakteristika: Klidný, mírný a snášenlivý pes vznešeného chování, působící zadumaně. Velmi inteligentní, snadno se vychovává. Mimořádně věrný a oddaný jednomu pánovi.
Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu. Sklon pronásledovat vše, co se hýbe, se obtížně tlumí. Nejlépe se hodí do domu s rozlehlou zahradou.
Užití: Původně lov zvěře, zvláště vysoké. Společenský pes pro náročné. Výjimečně se účastní i chrtích dostihů.
Výskyt: Vzácné plemeno, dnes zřejmě nejrozšířenější v Jižní Africe. U nás se vyskytuje, odchováván však je jen ojediněle.
Možná záměna: S irským vlkodavem, který je větší, těžší, mohutnější a nepohybuje se s takovou lehkostí.
pes: 45,5 kg, od 76 cm
fena: 36,5 kg, od 71 cm
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
