Datlík tříprstý

V Evropě, jižně od souvislého areálu, se vyskytuje ostrůvkovitě především ve smrkových a smíšených horských lesích Alp, Karpat a pohoří Balkánu. V těchto územích je považován za relikt z poslední doby ledové.

Čtěte také

Volání jara. Poslechněte si hlasy ptáků s komentářem Ludvíka Mühlsteina

Bubnování datlíka tříprstého je ve srovnání se strakapoudem velkým, který se často vyskytuje s datlíkem na společných lokalitách, delší a nápadně pomalejší. Také vzhledem se datlík tříprstý od ostatních strakapoudů liší. Je velikosti zhruba strakapouda velkého, ale ve zbarvení nemá vůbec nic červeného. Působí dojmem černého strakapouda s bílým hřbetem a černobílou kresbou na hlavě a na bocích, přičemž sameček má žluté temeno. Potkáme-li jej v přírodě, často s překvapením zjistíme, že většina jedinců vůbec není plachá, a mnohokrát se mi poštěstilo pozorovat datlíka při sběru potravy ze vzdálenosti pouhých několika metrů. Bubnování není skutečným hlasovým projevem datlíka, tím je poměrně nenápadné volání „kik“, které je velmi podobné volání strakapouda velkého, i když je v poněkud nižší tónině. V toku se navíc datlík občas ozývá zvláštním chraplavým vábením.

Ke hnízdění si datlík s oblibou vyhledává porosty se starými a suchými stromy, v nichž si také vytesává hnízdní dutinu. Upravuje si však i dutiny jiných ptáků nebo dutiny přirozené. Nalézt dutinu není vždy snadné, často bývá i značně vysoko. Nejsnáze lze hnízdící datlíky objevit v době, kdy krmí již téměř vzrostlá mláďata. Ta, stejně jako mláďata strakapoudů, hlasitě žadoní o potravu, což obsazenou dutinu neomylně prozradí. Na nahrávce uslyšíte jak žadonění mláďat, tak varovný hlas samice.

Potravou datlíka tříprstého je především dřevokazný hmyz (kůrovci, tesaříci) a jejich larvy. V ochraně lesa je to tedy užitečný pomocník. Datlík tříprstý je v České republice vzhledem k malému areálu rozšíření a zranitelnosti horských smrkových lesů považován za ohrožený druh, jehož početnost je odhadována na 300 až 500 párů.

Základní údaje

Datlík tříprstý (Picoides tridactylus) je přibližně stejně velký a podobně zbarvený jako strakapoud, nemá však na sobě nic červeného. Vyskytuje se ve starých smrčinách ve vyšších polohách, u nás jen na Šumavě, v Blanském lese a v Novohradských horách. Živí se téměř výhradně hmyzem žijícím ve stromech a jeho larvami; příležitostně "kroužkuje" stromy a požívá vytékající pryskyřici. Hnízdí v dutinách. Na 3 až 4 bílých vejcích sedí oba rodiče, kteří rovněž společně krmí mláďata. Je stálý. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.

Jak vznikaly nahrávky

Nahrávky jsem pořídil na Šumavě nedaleko Boubína. Podařilo se mi nalézt několik hnízdních dutin umístěných vždy v narušeném smrku. Pro nahrávku starých ptáků s mláďaty jsem vybral dutinu, která byla nejníže, ve výšce asi jen 3 metrů. Za pokřiku mladých je oba rodiče krmili kůrovci a larvami; staří ptáci se v těch okamžicích chovali naprosto nebojácně. Nedaleko jiného hnízda se mi podařilo zaznamenat bubnování samce pod špičku kmene asi patnáctimetrového suchého smrku. Tempo bubnování bylo pomalé a na kmeni úplně suchého smrku znělo nápadně silně.

Video: MOS, Václav John, Adolf Goebel