Chřástal vodní

Výrazné jsou červené oči a stejně zbarvený dlouhý a tenký zobák, které chřástalům pomáhají poznávat příslušníky vlastního druhu. Přestože chřástal přes den většinou odpočívá a ožívá až za večerního šera, je možné jeho hlas zaslechnout i za denního světla, zvláště při vyrušení. V hustých porostech se cítí natolik bezpečně, že jen velice zřídka se nechá donutit k letu. Navíc je výborný plavec a při bezprostředním ohrožení se dokáže i potopit. Na vodní hladině i na rostlinách sbírá drobný hmyz a jeho larvy, živí se však také drobnými rybkami a dalšími obratlovci. Byly dokonce zjištěny případy, kdy chřástalové vybírali drobné ptáky chycené do ornitologických sítí. Svůj jídelníček doplňují i rostlinnou potravou - různými semeny, hlízami a plody.

Chřástal vodní obývá většinu Evropy, severní Afriku a jeho výskyt zasahuje částečně i do Asie. Chřástal vodní patří spolu s dalšími chřástaly do řádu krátkokřídlých, tedy mezi blízce příbuzné např. jeřábů. Je to tažný druh. Na zimoviště, která leží převážně ve Středomoří, ale také třeba v jižní Anglii, odlétá v srpnu až září. Na hnízdiště se navrací koncem března až začátkem dubna a ihned po příletu obsazují samci svá poměrně rozsáhlá hnízdní teritoria. Přitom se ozývají různými hlasy, např. jasnými ostrými zvuky.

Chřástal vodní hnízdí pravděpodobně i dvakrát ročně, poprvé v dubnu až květnu, druhé hnízdění probíhá převážně v červnu. Hnízdo bývá ukryto v hustém porostu ostřice, orobince, rákosu či zblochanu. Oba rodiče se střídají na snůšce 6-12 smetanově zbarvených vajíček asi 20 dnů. Oba se podílejí i na péči o polokrmivá mláďata. Což znamená, že mláďata od prvního dne čile pobíhají a koupou se, ale rodiče jim v prvních asi 5 dnech života přinášejí potravu v zobáku.

Příště až půjdete v jarním období okolo rybníka či zarostlé říčky, poslouchejte pozorně, zda nezaslechnete právě chřástala vodního.

Poslechněte si, jak o chřestálovi vodním mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Základní údaje

Chřástal vodní (Rallus aquaticus). Jeden ze čtyř druhů u nás hnízdících chřástalů (hnízdění pátého druhu, chřástala nejmenšího, nebylo dosud prokázáno). Menší než hrdlička zahradní, s dlouhým červeným zobákem, dlouhýma nohama a krátkým ocasem. Svrchu je hnědý s černým podélným skvrněním, na spodině těla šedomodrý, na bocích černobíle pruhovaný. Žije velmi skrytě v porostech orobince, rákosu a jiných vodních rostlin. Živí se především hmyzem a dalšími drobnými živočichy a semeny, plody i zelenými částmi rostlin. Potravu sbírá při procházení rostlinným porostem, zobák často zapichuje do bahna. Hnízdo, které je kryto stříškou z listů, staví na stoličkách ostřice a podobných místech. Snůšku 7 až 10 vajec zahřívají oba rodiče a společně také pečují o mláďata, která brzo po vylíhnutí opouštějí hnízdo. Hnízdí dvakrát ročně; mláďata z prvního hnízdění doprovázejí rodiče při výchově mláďat z hnízdění druhého. U nás přezimuje jen menší část ptáků a většina jich od srpna odlétá na jih až západ – do Itálie, Francie a na Britské ostrovy. Na hnízdiště se vracejí od poloviny března do poloviny dubna. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.