Chřástal polní

Jistě mi dáte za pravdu, že toto jednoduché, rytmické volání chřástala polního patří k nejsnáze zapamatovatelným ptačím hlasům. Oč snáze se však tento hlas lze naučit, o to řidčeji ho můžeme v přírodě zaslechnout. Chřástal polní se sice rozptýleně vyskytuje po celém území republiky, ale jeho výskyt je většinou jen sporadický a nepravidelný a málokde jej najdete ve větších počtech. A tak většinou bývá zaslechnutí chřástalího volání takovým malým objevem, který potěší i zkušeného ornitologa.

Ještě do 50. let byl chřástal polní vcelku běžným ptákem. Rozorávání luk a jejich odvodňování však v 60. a 70. letech vedlo především v nížinných oblastech k drastickému poklesu početnosti chřástala. K takovým oblastem patří například jižní Morava, a to přesto, že na konci 50. let bylo možné jen na loukách mezi Lednicí a Podivínem slyšet pět i deset volajících samečků najednou.

Poslechněte si, jak o chřastálovi mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Dnes nalezneme chřástaly polní ve větších počtech naopak spíše v podhorských oblastech, kde přece jen zůstaly vlhké louky dodnes alespoň zčásti zachovány. K takovým místům patří například Šumava, kde v luhu Vltavy nad Lipnem můžeme i dnes slyšet volání desítek chřástalů.

Chřástal polní je druhem tažným, zimujícím až v jižní a tropické Africe, a nepochybně tedy patří mezi dobré letce. Přesto však lze letícího chřástala polního spatřit jen výjimečně a musím se přiznat, že mě samotnému trvalo mnoho let, než jsem chřástala polního v přírodě uviděl. Ten totiž prakticky neopouští svůj travinný kryt a ke vzlétnutí se ho mnohdy nepodaří přimět, ani když jste od volajícího chřástala vzdáleni několik metrů. Máte-li štěstí a vyplašený chřástal vzlétne, upoutá vás na tomto hnědě zbarveném ptáku především nápadnější červenohnědý vrch křídel a dlouhé, volně svěšené nohy.

Chřástal polní, Domažlicko|foto:Petr Lang

Za hlasem chřástala polního se musíme vydat v podvečer nebo v noci. Jen zřídka jej zaslechneme i přes den. Nejlépe je vypravit se za chřástalem s magnetofonem a s nahrávkou chřástalího hlasu, na který přítomný sameček většinou reaguje a přibíhá, aby odehnal domnělého soka. Nemáte-li po ruce magnetofon, není to žádná tragédie, neboť na chřástala lze vyzrát i pomocí jednoduchých pomůcek - krabičky sirek a hrubého hřebenu. Přejíždíme-li hřebenem o hranu pootevřené krabičky sirek v rytmu chřástalího volání, napodobíme hlas chřástala natolik věrně, že na něj sameček reaguje stejně jako na skutečného soka. Takže si na večerní vycházku do luk nezapomeňte sirky a hřeben. Možná, že s nimi a s chřástalem polním zažijete takové malé noční dobrodružství.

Základní údaje

Chřástal polní (Crex crex). Velikosti koroptve, ale štíhlejší. Obývá louky a některá pole, ale spatřit jej lze jen zcela výjimečně. Aktivní je převážně navečer a v noci. V potravě převládá živočišná složka, zejména hmyz a drobní bezobratlí; rostlinnou složku tvoří části trav a plevelů. Hnízdo je skryto na zemi ve spleti rostlin. Snůšku 8 až 12 vajec zahřívá pouze samička. Mláďata samička vzápětí po vylíhnutí odvádí z hnízda. Tažný druh, během srpna a září se vydává na cestu do subsaharské Afriky, odkud se vrací až koncem dubna a v květnu. Silně ohrožený, zákonem zvláště chráněný druh.

Jak vznikaly nahrávky

Několikrát jsem se zúčastnil mapování hnízdního výskytu chřástalů polních. Mým úkolem bylo přehrávání dříve nahraných zvukových záznamů a vyprovokování samečků, kteří byli přítomni na dané lokalitě, aby prozradili hlasem svoji přítomnost. Také jsem měl pomoci při nalezení dosud neokroužkovaných jedinců. Výzkum vždy začínal kolem desáté hodiny večer a trval přes celou noc až do ranního rozednění. Ačkoliv jsme pracovali v prvé polovině května, nebylo noční procházení horských luk na Šumavě, zvláště po dešti, právě nejpříjemnější záležitostí. Během jedné hodiny pomalého pohybu loukami porostlými hustou vysokou trávou, promočenou od rosy a sahající někdy až do pasu, jsme měli kalhoty mokré až na kůži a voda nám tekla horem do holínek. Zkřehlými prsty jsem již těžce ovládal magnetofon. V této chvíli mě jeden kolega požádal o pomoc při okroužkování právě odchyceného ptáka. Chřástala jsem měl podržet oběma rukama přes křídla tak, aby bylo možno znehybnělému zvířeti nasadit na jednu nohu ornitologický kroužek. Při uchopení chřástala jsem byl překvapen tím, že se moje ruce setkaly s naprosto suchým a příjemně teplým zvířetem. V té chvíli jsem přestal litovat chřástaly, že žijí ve studeném mokrém živlu, a začal jsem jim závidět jejich teplý péřový kabátek, naprosto dokonale izolující před vodou a chladem.