Český strakatý pes / dříve Horákův laboratorní pes

Vyšlechtil ho v padesátých letech 20. století tvůrce českého teriéra František Horák s cílem vytvořit vhodného laboratorního psa pro potřeby Biologického ústavu ČSAV, jehož byl členem. Zkřížil křížence německého ovčáka s křížencem foxteriéra a dále pak postupoval metodou zpětné příbuzenské plemenitby za pozdějšího přikřížení německého hladkosrstého ohaře. "Horákův laboratorní pes" přišel na počátku 80. let o své uplatnění v laboratořích a takřka vyhynul. V 90. letech se však ho podařilo vzkřísit.

Popis: Středně velký trojbarevný pes obdélníkového tělesného rámce. Hlava klínovitá, s mírným stopem, oči mandlového tvaru, hnědé. Uši ve tvaru písmene V, menší, přiléhající k lícím. Krk nepříliš dlouhý, šikmý, bez laloku. Tělo válcovité, s přiměřeně hlubokým hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Končetiny rovnoběžné, silných kostí, přiměřeně osvalené. Pohyb vydatný a vytrvalý. Ocas středně dlouhý, šavlovitý, může být nesen nad úrovní hřbetu. Srst buď krátká, přilehlá, nebo dlouhá, vlnitá, vždy s podsadou. Zbarvení: černo-žluto-bílé s černým nosem a tmavýma očima nebo hnědo-žluto-bílé s hnědým nosem a očima světlejší barvy. Ideální poměr bílých a barevných ploch je 1 : 1. Bílé plochy musí být vždy tečkovány.

Charakteristika: Mimořádně otužilý, nenáročný, skromný a přizpůsobivý pes. Přiměřeně temperamentní, mírný a přátelský, neagresivní hlídač.

Zvláštní nároky: Neměl by mít, jako hlavní deviza plemene je prezentována jeho nenáročnost. Potřebuje přiměřeně dlouhé vycházky.

Užití: Společenský pes na venkov i do města. Dobrý hlídač.

Výskyt: V posledních letech se každý rok pravidelně odchovávají štěňata, plemeno se však bohužel stále pohybuje na hranici přežití a jeho další existence je nejistá.

Možná záměna: S obyčejnými "voříšky", od nichž se liší rozložením barev a typovou jednotností.

pes i fena: kolem 15 kg, 40 - 55 cm

autoři: Martin Smrček, Lea Smrčková