Český fousek

K rozvoji chovu ohařů dochází zároveň s rozvojem střelných zbraní. Český fousek, jehož standard byl vydán už roku 1882, patří mezi evropskými ohaři k nejstarším a nejpůvodnějším. Až do 1. světové války u nás byl nejrozšířenějším ohařem, za války však téměř vyhynul. V důsledku vnějších nepříznivých okolností však k uznání ze strany FCI dochází až v roce 1963.

Popis: Středně velký a silný drsnosrstý ohař takřka čtvercového formátu. Hlava dlouhá, užší a suchá, s typickým vousem na čenichu. Oči hnědé, mandlové, s výraznými nadočnicovými oblouky, díky nimž hlava působí hranatě. Uši vysoko nasazené, dosahují do dvou třetin lící. Krk středně dlouhý, suchý. Tělo čtvercové, s oválným hrudníkem, dosahujícím k loktům, dobře vyvinutým předhrudím a pevným, krátkým, rovným hřbetem. Končetiny kolmé, rovné, výrazně suše osvalené. Ocas středně silný, nasazený v rovině hřbetu, krátí se o tři pětiny. Srst trojího typu: měkká a hustá podsada, rovná přiléhající srst krycí (dlouhá 3 - 4 cm), dlouhé a tvrdé vlníky (5 - 7 cm, zvláště na předhrudí, hřbetě, slabinách a plecích). Zbarvení trojí - tmavý bělouš s plotnami nebo bez nich, hnědák s bíle prokvetlými znaky na hrudi a na dolní části končetin a hnědák beze znaků.

Charakteristika: Robustní, odolný vůči jakékoli nepřízni počasí, vytrvalý a s velkou chutí do práce. Je ovladatelný, snadno se cvičí a je velmi učenlivý. Přizpůsobivý, nekonfliktní, ale přirozeně ostrý na škodnou.

Zvláštní nároky: Hodí se na venkov, nejlépe pro aktivní myslivce.

Užití: Všestranný ohař s vlohami pro práci v poli, v lese i na vodě, vystavující, schopný pracovat i jako barvář.

Výskyt: Mezi našimi myslivci patří k nejoblíbenějším, mezi lovecky využívanými plemeny zaujímá 2. místo.

Možná záměna: Jen zkušený odborník ho dokáže odlišit od německého ohaře drátosrstého. Fousek mívá o něco delší, "rozježenější" srst.

pes: cca 34 kg, 60 - 66 cm (ideální 63 cm)
fena: cca 25 kg, 58 - 62 cm (ideální 60 cm)

autoři: Martin Smrček, Lea Smrčková