Československý vlčák

Popis: Poměrně velké, vlku se nápadně podobající plemeno s jeho typickou pružnou chůzí. Hlava suchá, se šikmýma a úzkýma vlčíma očima jantarové barvy. Uši mají být malé, vzpřímené, trojúhelníkového tvaru. Tělo obdélníkového formátu. Ocas v klidu svěšený.Pohyb harmonický, lehkonohý, prostor dobře pokrývající klus, při němž se končetiny pohybují co nejníže nad zemí. Hlava a krk jsou téměř v horizontální linii. V chodu pohyb mimochodem. Zbarvení stříbrošedé a žlutošedé s typickou světlou maskou na hlavě, spodní straně krku a na hrudi. Povolena je i tmavě šedá barva se světlou maskou.

Charakteristika: Vytrvalý a pohyblivý pes, odolný vůči horkům, mrazům i vlhkosti. Zachoval si mnoho přírodních vlčích instinktů, především orientační smysl a vynikající čich. Na druhé straně se nepodařilo zcela vymýtit plachost a nedůvěřivost k cizím lidem. Málokdy štěká, častěji se projevuje kňučením a vytím. Feny hárají jen jednou do roka.

Zvláštní nároky: Mimořádně náročné, ještě ne zcela ustálené plemeno, patřící výhradně do rukou zkušeného kynologa. Výchova bývá obtížná, vyžaduje hodně trpělivosti, zkušeností i citlivosti. Rád se pohybuje v přírodním prostředí.

Užití: I když tvůrci počítali s všestranným použitím, jako klasický služební pes se neuplatňuje. Vhodný pro canicross, bikejörin a podobné druhy sportů.

Výskyt: U nás stále oblíbený mezi lidmi inklinujícími k přírodě. Chován je i v cizině.

Možná záměna: S německým ovčákem, od něhož se liší právě "vlčími" znaky: šikmýma jantarovýma očima, menšíma ušima, výhradně vlkošedou barvou, rovným hřbetem. Problematičtější je rozlišení od vzácného Saarloosova vlčáka (vznikl rovněž křížením německých ovčáků a vlků). Ten má o něco jemnější srst, která bývá spíše hnědavá.

pes: 26 kg, více než 65 cm
fena: 20 kg, méně než 60 cm