Červenka obecná

Když v době hnízdění bez úspěchu pátrám po hnízdě červenky, nezbývá mi než obdivovat kukačku, protože ta je u nás nejčastěji vychovávána právě červenkami jako pěstouny.

Při zpěvu sameček červenky sedí zpravidla vysoko někde na větvi a každou strofu začíná slabšími ostrými zvuky, po nich pak následuje pro červenku typický trylek a zpěv je zakončen slabšími smutnějšími tóny.

Červenka obecná|foto:PickPik,CC0

S červenkou se u nás můžeme setkat kupodivu i v zimě, a zvlášť pokud leží sníh, červenka na něm vypadá doslova dekorativně. U nás, jak bylo prokázáno kroužkováním, mohou zimu trávit i ptáci ze severnějších oblastí, zatímco naše červenky jsou převážně tažné. To můžeme prokazovat právě pomocí odchytů. U červenky využíváme její hmyzožravosti a do malých sklopných sítěk jí nastražíme larvu potemníka, červenka přiskáče, důvěřivě za něj zatáhne, síťka ji přiklopí a kroužkovatel je zpravidla někde poblíž, hned přiběhne, červenku vyprostí, označí kroužkem a pustí. Dalším způsobem odchytu je odchyt do nárazových sítí, v poslední době u nás východočeští kolegové pořádají pravidelnou akci na hřebenech Orlických hor, kde v noci za pomoci silného reflektoru lákají protahující ptáky, mezi nimi pochopitelně i červenky. Tito ptáci reagují na silný světelný zdroj, kolem něhož jsou nastraženy japonské sítě,a takto jsou odchyceni, okroužkováni a vypuštěni.

Základní údaje

Červenka obecná (Erithacus rubecula). Menší než vrabec, na vyšších štíhlých nohou, s nápadnou rezavočervenou náprsenkou. Zdržuje se většinou jednotlivě v křovinatých porostech v lesích, parcích a remízcích. V potravě, kterou červenka hledá na zemi, převažují drobní bezobratlí živočichové, na podzim se živí i různými bobulemi. Hnízdo bývá v mělké zemní polodutině. Snůška čítá 5 až 7 vajíček a zahřívá ji jen samice, která je krmena samcem. Mláďatům přinášejí potravu oba rodiče. Tažný druh; na zimoviště, která leží v západní a jihozápadní Evropě, odlétá v říjnu, na hnízdiště se vrací v březnu a začátkem dubna.

Jak vznikaly nahrávky

Červenku považuji za velmi dobrého zpěváka. Zaslechneme ji již časně zrána a umlká až za pozdního soumraku. Její zpěv je dlouhý a tichý a vždy mě připadalo, jako by zněl lítostivě. Na začátku zpívá tichým tlumeným úvodem s ostrými tóny. Chvíli trvá, než se rozezpívá a pokračuje zvučnou perlivě trylkovou částí zakončenou flétnově znějícími hvizdy. V některých chvílích slyšíme zvonečkově znějící pasáže. Celý jemný zpěv má melancholický charakter. Podle bohatosti přednesu nacházíme mezi jednotlivými červenkami zpěváky různé kvality. Musíme je dobře znát, abychom posoudili, zda zpěv není ochuzen o některé motivy nebo nechybí-li závěrečné hvizdy. Pro nahrávku jejího zpěvu volíme čas pozdního večera a klidu v lese. Červenka je posledním zpěvákem v temném lesním zákoutí. Vždy jsem měl dojem, že usínajícímu lesu zpívá procítěně tichou ukolébavku.