Bukač velký

Jde o velmi tajemného ptáka; málokdo ho totiž kdy spatří. Je to druh, který se po celý den zdržuje v rákosí a jenom večer a v noci se ozývá. A i když ho náhodou překvapí v rákosí, tak ho nespatří, protože má vynikající ochranné zbarvení, protáhne se do takového kůlovitého postoje, zvedne zobák kolmo vzhůru a prakticky se ztrácí mezi stébly rákosí.

Kdysi se psalo, že bukač ponoří hlavu pod vodu a tak že vzniká jeho hlas. Dnes víme, že to je jednoduchá záležitost. Bukač má vole, do kterého nafoukne vzduch a ten potom prudce vypustí, takže se ozve ten dunivý, bučivý hlas, který se odráží od hladiny a nese se do obrovské vzdálenosti.

Poslechněte si, jak o bukačovi mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Bukač žije velice skrytě a s tím souvisí i jeho rodinný život. Ten také není úplně nezajímavý. Je to samotář, jenom v době námluv může mít dvě nebo tři samičky, ty si potom postaví hnízdo poblíž sebe, samy se potom starají o vysezování vajec, o mláďata, samec se o rodinný život vůbec nezajímá.

Bukač velký se stal silně ohroženým ptačím druhem v celé Evropě. Je to proto, že životní prostředí na našich rybnících, a nejenom na našich, se tak zhoršilo, že bukač nemá takové potravní podmínky, jaké potřebuje. Živí se plevelnými rybami, žábami, měkkýši, korýši, a to dnes nádrže, které jsou prakticky jenom výkrmnami kaprů, neposkytují.

Základní údaje

Bukač velký (Botaurus stellaris). Poněkud větší než bažant, s nápadně dlouhým krkem a dlouhým špičatým zobákem. Žije skrytě u rybníků a vod s porosty rákosu a orobince. Tažný; přilétá v březnu, odlétá v září. Hnízdí v porostech těsně nad vodou. Živí se drobnými plevelnými rybkami, dále měkkýši a jinými bezobratlými. Kriticky ohrožený, podle zákona zvláště chráněný živočich.

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Jak vznikaly nahrávky

O zdařilou nahrávku teritoriálního volání bukače velkého jsem se snažil více než deset let. Hluboký hlas, který je jen nepatrně tlumen rákosovými porosty, zaslechneme i na několik kilometrů. Je potřeba pátrat řadu nocí po místě, odkud se bukač hlásí. Protože se ozve třeba jen třikrát nebo čtyřikrát za celou noc, nemusí být pátrání po jeho stanovišti v jediném roce úspěšné. K jeho místu se musíme podle sluchu postupně přibližovat po několik nocí obcházením rybníků a neprostupných bažin.

Z bezprostřední blízkosti slyšíme nejdříve 2 až 3 jakási hluboká nadechnutí a pak následuje hluboký hlas, podobný zabučení. To se může i několikráte za sebou, třeba po hodinové odmlce, opakovat. Pokusy o nahrávání vyžaduji mnohahodinový pobyt ve studené, mnohdy mrazivé, dubnové noci.

Jednou při nahrávání v bažině kolem půlnoci jsem se octl asi deset metrů od bukajícího ptáka. Byl jsem velmi překvapen mohutností jeho hlasu. Hlas je tak dutý a hluboký, že způsobí v našem těle jakousi rezonanci a mrazivé pocity. Když jsem to v noční bažině prožíval, nedivil jsem se, že tento zvuk působil na středověkého člověka děsivě a byl původcem mnoha strašidelných pověr.