Bretaňský ohař

21. září 2010

Kategorie Ohaři

Tvoří přechod mezi klasickými ohaři a španěly, pochází z Francie, z oblasti centrální Bretaně. Typově patří k nejstarším dlouhosrstým ohařům. První standard vznikl roku 1907, upřesněn prakticky do dnešní podoby byl v roce 1938.

Popis: Nejmenší ohař vůbec, menší podsaditý pes kvadratické tělesné stavby. Hlava úměrná k tělu, s čenichovou partií kratší než lebeční (poměr 3 : 2) a výrazným stopem. Oči tmavě jantarové. Uši vysoko nasazené, kratší, zakulacené, porostlé vlnitou srstí. Krk středně dlouhý, bez laloku. Tělo čtvercové, s hrudníkem dosahujícím k loktům, dobře vyznačeným kohoutkem a krátkým, vždy rovným hřbetem. Končetiny rovné, svalnaté, hrudní jemné. Ocas buď od narození chybí, jinak vysoko nasazený, nesený horizontálně nebo mírně svěšený. Srst jemná, hladká, rovná nebo lehce zvlněná. Zbarvení: nejčastěji bílo-oranžové, též bílo-kaštanové, bílo-černé, tříbarevné grošované.

Charakteristika: Čiperný, hbitý a rychlý. Velmi přizpůsobivý. Vyniká mimořádně dobrými loveckými vlastnostmi, včetně vynikajícího nosu, chuti k přinášení, dobrého stylu a schopnosti vystavovat. Přizpůsobivý, ovladatelný a spolehlivý ve vztahu k dětem i k domácím zvířatům. Mimořádně přítulný.

Zvláštní nároky: Nesnáší tvrdé zacházení. Potřebuje hodně pohybu a těsný kontakt s člověkem.

Užití: Všestranný lovecký pes, spojující v sobě dobré vlastnosti španělů a ohařů, použitelný na každý druh zvěře a v každém terénu. Úspěšný také při agility. Příjemný společník.

Výskyt: Ve Francii nejoblíbenější lovecký pes. U nás stále spíše vzácný.

Možná záměna: Od malého münsterlandského ohaře se liší kompaktnější tělesnou stavbou, nižší velikostí i hladkýma ušima.

pes: 13 - 15 kg, 48 - 51 cm
fena: 13 - 15 kg, 47 - 50 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková