Bordeauxská doga

Patří k nejstarším francouzským plemenům. Molossoidní psi snad už keltského původu byli zmiňováni už ve 14. století. Později byli chováni v okolí Bordeaux coby řezničtí psi, byli používán též při zápasech s velkými šelmami i se psy. Cílevědomý chov začíná v 80. letech 19. století, první standard vychází až roku 1911. Během 2. světové války plemeno téměř vyhynulo, znovuoživení se dočkalo až v 60. letech 20. století.

Popis: Silný a mohutný pes dogovitého typu, velmi svalnatý, ne příliš vysoký. Velmi mohutná hranatá hlava se zkrácenou čenichovou partií, pokrytá symetrickými vráskami. Mimořádně silné žvýkací svaly. Menší uši přiléhají k lícím. Hrudník je široký a prostorný, dosahující až k loktům, s výrazným předhrudím. Krk velmi silný, svalnatý, téměř válcový. Ocas silný, v klidu svislý, při vzrušení se zvedá. Srst jemná a krátká. Zbarvení jednobarevné žluté ve všech odstínech od mahagonové až po špinavě žlutou (isabela). Může, ale nemusí mít černou nebo hnědou (červenou) masku.

Charakteristika: Velmi klidně až flegmaticky působící pes, který se nenechá vyvést z míry. Vzbuzuje respekt a je si vědom své síly, ale použije ji jen v nezbytném případě. K lidem se chová přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.

Zvláštní nároky: Bordeauxská doga je náročná na množství i kvalitu potravy. Poměrně často trpí zdravotními obtížemi (zvláště dysplazií kyčelních kloubů, vchlípení a vychlípení očního víčka, růstové problémy). Navzdory velikosti ji lze díky klidné povaze a poměrně malým nárokům na pohyb chovat i ve městech.

Užití: Reprezentativní společenský pes, dobrý hlídač.

Výskyt: Po velké vlně zájmu v devadesátých letech 20. století, kdy se u nás stala téměř módním psem, dnes zájem o ni poněkud poklesl. Setkáváme se s ním spíše výjimečně.

Možná záměna: Od většiny ostatních molossů se liší větším množstvím vrásek, nižší a podsaditější postavou a typickou rezavoplavou barvou, často bez černé masky.

pes: nejméně 50 kg, 60 - 68 cm
fena: nejméně 45 kg, 58 - 66 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková