Bobtail / Staroanglický ovčák
Osrstěná obličejová část svědčí o asijském původu. Ve velké Británii byli po celém těle chlupatí psi používáni coby ovčáci už ve středověku, ale nebylo možno mezi nimi rozlišit jednotlivá plemena. Jako moderní plemeno se bobtail stabilizoval ve druhé polovině 19. století. Jméno bobtail (= bezocasý) dostal podle toho, že v minulosti se buď bez ocasu rodil, nebo mu byl kupírován.
Popis: Mohutný, zavalitý pes kvadratického formátu, podsaditý a robustní, bohatě osrstěný na všech částech těla. Tělo kratší, kompaktní, s hlubokým hrudníkem. Kohoutek níže než záď. Krk poměrně dlouhý, silný, půvabně klenutý. Trup krátký a kompaktní. Ocas se dnes už nekupíruje. Pokud není přirozeně krátký (což je výjimečné) nízko nasazený, nikdy zatočený ani nesený nad hřbetem, bez patrného háčku. Dobře osrstěný bohatou srstí tvrdé textury. Pro plemeno je typická kolébavá "medvědí chůze" způsobená mimochodem. Zbarvení: Hlava, krk, hrudní končetiny a spodní strana břicha bílé, zbytek šedá, modrá nebo grizzly.
Charakteristika: Přátelský, vyrovnaný, milý a nekonfliktní pes, ochotný poslouchat. Rád si hraje, rychle chápe a jeho výchova není navzdory velikosti nijak obtížná.
Zvláštní nároky: I když má bobtail příjemnou a bezproblémovou povahu, jeho držení nelze doporučit každému. Jeho bohatá srst má sklon k plstnatění a je mimořádně náročná na údržbu. Coby pastevecké plemeno bobtail vyžaduje dostatek pohybu, rozhodně to není luxusní pes pro snoby a ani k držení v městském bytě se příliš nehodí.
Užití: Dříve ovčácký, dnes atraktivní společenský a výstavní pes.
Výskyt: Před časem i u nás módní plemeno, dnes se s ním setkáváme už jen zřídka, nejčastěji na výstavách.
Možná záměna: S jihoruským pasteveckým psem, který však nemá typické přesně rozložené bílé znaky a je méně chundelatý.
pes: 61cm
fena: 56cm
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
