Bišonek / Bichon a poil frisé

21. září 2010

Patří do velmi starobylé skupiny bišonků, bílých "dámských" psíků, kteří prokazatelně existovali již ve starověku. Celý středověk byli oblíbenci královských rodin v Itálii a ve Francii. Novodobá historie bišonka začíná až mezi válkami, kdy se na jeho definování podíleli francouzští a belgičtí chovatelé.

Popis: Malý bílý psík s kadeřavou srstí. Hlava působí díky zástřihu kulovitě, i když bišonek má ploché čelo a čenich jen o něco kratší než mozkovnu. Oči tmavé, spíše kulaté, živého výrazu, nesmí být vypoulené. Uši zavěšené, přiléhající k lícím, porostlé dlouhou srstí, užší a kratší než u pudla. Krk dosti dlouhý, vysoko a hrdě nesený. Tělo s dobře vyvinutým a hlubokým hrudníkem, vtaženým břichem, pevným hřbetem a mírně zaoblenou zádí. Končetiny jemných kostí, rovné a dobře osvalené. Ocas nasazený pod úrovní hřbetu, nesený elegantně zahnutý, nikoli však zatočený přes hřbet. Srst: jemná, hedvábná, tvarem chlupů připomínající vývrtku, není hladká ani zapletená, dlouhá 7 - 10 cm. Zbarvení čistě bílé.

Charakteristika: Veselý a temperamentní, vždy připravený ke hře. Rád se učí všemožným kouskům, vyniká inteligencí a přizpůsobivostí. Vyrovnaný, nebojácný, přátelský k dětem i ke zvířatům.

Zvláštní nároky: Aby si srst udržela atraktivní vzhled, je nutno ji denně pročesávat až na kůži a kartáčovat. Výstavní úprava vyžaduje přesně definovaný střih. Častější koupání. Hodí se pouze k držení v bytě.

Užití: Ideální společník, vhodný i do malých městských bytů.

Výskyt: Zřejmě nejrozšířenější z bišonků, i u nás běžné a populární společenské plemeno.

Možná záměna: S maltézáčkem, který má delší, rovnou a splývavou srst. S boloňským psíkem, který má srst spíše chomáčkovitou a působí méně úpravným dojmem.

pes i fena: cca 3 - 5 kg do 30 cm (čím menší, tím lepší)

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.