Bergamský ovčák / bergamasco
Toto staré plemeno hlídačů stád pochází ze severní Itálie, z kraje Bergamo. Podle některých pramenů je v Itálii známo už z dob antiky, pravděpodobnější se však zdá, že se tam dostal v době stěhování národů a navazuje na staré ovčáky asijské vývojové větve. V moderní době téměř vyhynul, podařilo se ho zachránit, ale stále je vzácný.
Popis: Mohutný, ale proporční pes kvadratického tělesného rámce, s bohatou nápadnou srstí tvořící provazce a "vřetýnka", se sklonem k plstnatění. Hlava působí jako velká. Délka čenichu se rovná délce lebky. Kuželovitý čenich s tupým zakončením. Oči velké, většinou kaštanové. Uši vysoko nasazené, poloklopené. Krk o málo kratší než hlava. Hřbet rovný, široký, záď mírně spáditá. Hrudník prostorný, dosahující k loktům. Ocas nasazený v poslední třetině zádi, silný a tlustý u kořene, zužující se ke špičce, v klidu šavlovitý. Pohyb převážně prostorný a vytrvalý klus. Srst velmi bohatá, dlouhá a lišící se podle oblastí. Textura je hrubá (kozí srst), zvláště na přední části těla. Od poloviny hrudníku k zádi a na všech končetinách má srst sklon tvořit prameny. Zbarvení jednobarevné šedé nebo šedé skvrny všech možných odstínů, také isabela a světle plavé, i černé.
Charakteristika: Pes velmi oddaný rodině, k níž si vytváří úzký vztah, nikdy se však nevnucuje. K cizím je nedůvěřivý. Vyznačuje se vynikající pamětí, schopností koncentrace a psychickou vyrovnaností. Inteligentní a pracovitý, ne však přehnaně aktivní. Příliš ho nebaví hry ani dovádění. Velmi odolný vůči nepřízni počasí.
Zvláštní nároky: Vhodný pouze pro držení venku, už proto, že srst je cítit. Čím větší pozemek, tím lépe. Srst vyžaduje zvláštní péči: běžné kartáčování je možné jen cca do jednoho roku, pak nastupuje ruční rozdělování a roztrhávání srsti do typických "vřeten". Striktní výcvik není nutný (ani psa příliš nebaví), důsledná výchova a raná socializace však ano.
Užití: Úkolem bergamského ovčáka v minulosti bylo (a někde snad stále je) hlídat stáda a bránit je třeba i před vlky. Také přeháněl ovce na malé i větší vzdálenosti. Dodnes si uchoval výborný strážní instinkt, je tedy dobrým hlídačem, který může zčásti u zkušenějších kynologů fungovat i jako pes rodinný.
Výskyt: I ve své vlasti je vzácný, jinde se s ním setkáváme jen výjimečně. Bezprostřední riziko vyhynutí mu však už nehrozí.
Možná záměna: S komondorem. Ten však je výrazně vyšší (v průměru o 10 cm) a má vždy slonově bílou barvu.
pes: 32 - 38 kg, 60 cm (s tolerancí 2 cm oběma směry)
fena: 26 - 32 kg, 56 cm (s tolerancí 2 cm oběma směry)
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
