Bedlingtonteriér

21. září 2010
Kategorie Teriéři

Pochází ze severní Anglie, kde ho chovali především horníci a prakticky splýval s dalšími skotskými teriéry, hlavně s Dandie Dinmont teriérem. Dříve bylo podstatně méně ušlechtilé a užívalo se při lovu králíků, lišek, jezevců, ale i vyder, a také při dávení potkanů. Dnešní podoba se vykrystalizovala koncem 19. století a je výsledkem zušlechťování a křížení s vipetem a otterhoundem.

Popis: Menší, velmi elegantní pes ladných linií, bez jakýchkoli známek hrubosti. Dlouhá, úzká a oblá hlava klínovitého tvaru, bez viditelného stopu, s chocholkou. Malé trojúhelníkové oči. Delší nízko nasazené zavěšené uši se střapcem na konci. Krk dlouhý. Tělo mírně obdélníkové, pružné, dobře osvalené. Hřbet přirozeně vyklenutý. Ocas přiměřeně dlouhý, silný u kořene, postupně se zužující a elegantně prohnutý. Srst charakteristické struktury, hustá, koudelovitá, odstávající. Zbarvení modré, játrově hnědé nebo pískové, s tříslovými odznaky nebo bez nich.

Charakteristika: Navzdory křehkému zjevu pravý teriér: temperamentní, aktivní a při vzrušení odvážný. Stále v něm dřímou lovecké instinkty. Pánovi velmi oddaný, přítulný a mazlivý. Snadno se učí a na rozdíl od mnoha svých příbuzných nevyhledává konflikty s jinými psy.

Zvláštní nároky: Zhruba každé tři měsíce je nutno srst upravit stříháním. Pokud ji navíc pravidelně pročesáváme, pes po bytě prakticky vůbec neztrácí chlupy.

Užití: Kdysi lovecký, dnes už pouze společenský pes (i když novodobé pokusy o znovu využití bedlingtona v lovecké praxi dopadly úspěšně). Výskyt: Jeho chov u nás má dlouhou tradici, kdysi patřil k módním plemenům. Dnes je i u nás vzácný.

Možná záměna: Nepravděpodobná, snad s pudlem, od něhož se liší obloukovitým hřbetem i celkovou stavbou těla.

pes i fena: 8,2 - 10,4 kg, cca 41 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková