Bažant obecný

00920266.jpeg
0:00
/
0:00

K nám do střední Evropy se bažant dostal asi v 11. století, ale objeven byl již dříve. Již v 5. století př. n. l. jej přivezli staří Řekové z oblasti Kolchidy do Řecka. U nás se od 11. století začíná tradovat bažantnictví a chov bažanta jako takového. Ovšem ne jenom z hlediska myslivosti je tento pták důležitý, protože díky bažantu je naše příroda dostatečně pestrá a dostatečně bohatá.

Slyšeli jsme hlasový projev bažantů, který se dá slyšet při souboji dvou samců, dvou kohoutů v toku. Bažanti tokají v průběhu března, kdy je tento hlasový projev slyšet skoro z každé meze. Ale samozřejmě toto kodrcání a bojový ryk není typický jen pro březen, ale protahuje se i do dalšího období a funguje už potom ne jako výstražný signál, nýbrž jako teritoriální hlas, kdy samec tímto vyjadřuje příslušnost k danému území.

Bažant se dorozumívá mezi svými příslušníky i optickými signály. To znamená, že nastavuje různé části svého těla na odiv. Mnozí jste viděli bažanta právě při kodrcání, kdy stojí na nějaké vyvýšenině, kodrcá, což je hlasový projev, ale přitom se čepýří, svěšuje křídla, roztahuje klínovitý ocas a podobně.

Právě jsme slyšeli hlas, kterým se bažant ozývá, když je vyplašen. Tento hlas můžeme slyšet velmi často. Když bažanta překvapíme na krátkou vzdálenost, prudce vylétne za docela značného lomozu křídel a při tom vydává tento varovný hlas.

Bažant obecný - slepice

Bažant patří k druhům polygamním, to znamená, že jeden kohoutek je schopen pojmout více slepiček. V přirozených podmínkách, v Číně, na jednoho kohoutka připadá tři až pět slepiček. V našich podmínkách, kdy se bažanti do přírody vypouštějí z voliér, je to v poměru jeden kohoutek k asi deseti slepičkám. Tento systém je významný především proto, že zajišťuje co nejvyšší možný přírůstek druhu. Všichni víme, že bažant je víceméně pozemní druh, který velice obtížně létá. Má proto velké množství nepřátel a velmi významnou obranou je, že má obrovské množství potomstva. V jednom hnízdě slepička zahřívá někdy až šestnáct vajec. Pokud má tedy jeden samec takových deset slepiček, může mít až sto šedesát vajec za sezónu. Z těchto sto šedesáti vajec může přežít jen několik málo jedinců, úmrtnost je skutečně velká a není to jenom otázka šelem, ale je to především otázka nepříznivého počasí, které zamezuje přístupu k potravě. Potrava, která bývá v době rozmnožování především živočišná, není k dispozici. Malá kuřátka jsou náchylná k promoknutí a k prochladnutí. V případě velkých, klimaticky nepříznivých změn bývá úmrtnost skutečně obrovská. A z tohoto důvodu je polygamní systém nesmírně významný.

Základní údaje

Bažant obecný (Phasianus colchicus). Myslivecky významný, původně asijský druh, který byl v Evropě vysazován už od starověku. Velikosti slepice. Samec je červenohnědý, s tmavou hlavou a červenými políčky ("poušky") kolem očí; velmi nápadný je jeho dlouhý klínovitý ocas. Samice je šedohnědá, s kratším ocasem. Bažanti se téměř stále zdržují na zemi a vzlétají jen za nebezpečí, jejich let je velmi hřmotný. Výskyt v zemědělské krajině. Potrava jak živočišná (hmyz, červi, měkkýši, drobní obratlovci), tak rostlinná (semena, příp. plody pěstovaných i divokých rostlin, mj. 150 druhů plevelů). Polygamní druh, na jednoho samce připadá 6 až 10 samic. Hnízdo je na zemi, samice do něho snáší ve druhé polovině dubna nebo během května obvykle 8 až 16 vajec. Vejce zahřívá a o mláďata, která po vylíhnutí opouštějí hnízdo, pečuje pouze samice. Stálý pták.

Jak vznikaly nahrávky
Tok kohoutů probíhá na stálých místech, tokaništích. Kohouti v toku rozestírají peří, krouží kolem slepiček a ozývají se hlasitým, daleko slyšitelným kokrháním, které občas doprovázejí hlučným třepotáním křídel. Rozvášněný tokající kohout pronásleduje na tokaništi hned tu a hned jinou slepičku. Objeví-li se v té chvíli na tokaništi slabší soupeř, odráží ho kohout útokem. Bojovně vyskakuje a za hlasitého volání ho odhání. Někdy soupeře úporně pronásleduje a za pokřiku ho vyprovází i na větší vzdálenost. Pro nahrávku bažantího toku musíme nejdříve vyhledat tokaniště a seznámit se s místním terénem. Protože k páření dochází ponejvíce v časných ranních hodinách, je nutno zaujmout naše stanoviště ještě za tmy. V dobrém krytu pak musíme jen doufat, že bude v nastávajícím dnu pěkné bezvětrné počasí a že kohouti nebudou něčím nebo někým vyrušeni a na tokaniště se opravdu dostaví.
Pavel Pelz