Basenži / Basenji

21. září 2010

Basenži vznikl z polodivokých psů, tzv. šensiů, kteří žili s africkými kmeny Pygmejů v Kongu. Jde o jedno z nejpůvodnějších a nejprimitivnějších existujících plemen psů, čehož dokladem je i to, že podobně jako divocí předchůdci domácích psů neumí štěkat. Basenži coby moderní plemeno vznikl ve třicátých letech minulého století.

Popis: Velmi elegantní lehce stavěný středně velký vysokonohý pes jemnější kostry. Hlava plochá, při vztyčených uších se na obličeji tvoří vrásky. Oči tmavé, mandlového tvaru, jakoby zahleděné do dálky. Malé vzpřímené uši, nasazené vpředu na hlavě. Tělo harmonické, krátký a rovný hřbet, hluboký oválný hrudník. Ocas vysoko nasazený, jednou nebo dvakrát zatočený nad hřbetem. Srst lesklá, krátká a jemná. Zbarvení černobílé, červenobílé, černotříslové s bílou, černé, tříslovobílé, žíhané. Bílá barva by měla být především na tlapkách, hrudi a špičce ocasu.

Charakteristika: Pes, který neštěká, ale není němý. Ozývá se celou škálou zvuků vzdáleně připomínajících jódlování. K cizím bývá nedůvěřivý a venku působí jako zcela nekontaktní pes, v domácím prostředí se však stává mimořádně milým, citlivým společníkem. Je velmi čistotný, o svou srst dokonce po kočičím způsobu sám pečuje. Ostražitý, pozorný.

Užití: Afričtí domorodci ho používali především k lovu v pralese. Dnes je to pes výhradně společenský a výstavní.

Výskyt: Vyskytuje se, i když ne ve velkých počtech, ve většině evropských zemí. Chován a pravidelně nabízen je i u nás.

Zvláštní nároky: Basenži má silně vyvinutý lovecký pud, a tak většinou není možné ho v našich podmínkách pouštět venku na volno. Přesto je nutno mu poskytnout hodně pohybu na delším vodítku, nejlépe u kola nebo na delších túrách. Výborně snáší i vysoké teploty, nemá rád vlhko a chlad. Vhodný pouze pro držení v bytě.

Možná záměna: Basenžiho si lze splést snad jedině s "voříšky", od nichž se však nápadně odlišuje elegancí a ušlechtilostí.

pes: 11 kg, 43 cm
fena: 9,5 kg, 40 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková