Barbet

21. září 2010

Velmi starobylé plemeno, které se po staletí téměř nezměnilo. Vznikl pravděpodobně mísením ovčáckých psů asijské vývojové větve a vodních psů. Bývá považován za předka pudlů. Prakticky vyhynul a dnešní podoba plemene je výsledkem rekonstrukce provedené francouzskými chovateli v 70. letech 20. století. Jméno dostal podle vousu na bradě.

Popis: Středně velký pes s typickou zvlněnou hustou srstí pokrývající hlavu včetně obličejové partie, na bradě tvořící vous. Čenich krátký a široký, nos hranatý, stop výrazný. Oči kulaté, nejlépe tmavě hnědé, zcela překryté srstí. Uši nasazené ve výši očí nebo níže, dlouhé, ploché, široké, kryté kadeřavou srstí. Krk krátký a silný. Tělo s širokým, prostorným, dosti hlubokým hrudníkem, mírně klenutým hřbetem, krátkými, pevnými bedry a zaoblenou zádí. Končetiny rovné, včetně tlap zcela porostlé srstí. Srst delší, huňatá, plstnatá, zvlněná, může se kroutit. Zbarvení jednobarevně černé, šedé, hnědé, plavé, pískové, bílé, případně více či méně skvrnité.

Charakteristika: Vyrovnaný, inteligentní, učenlivý a poslušný pes. Miluje vodu a náruživě aportuje. Odolný vůči chladu i horku.

Zvláštní nároky: Srst se může, ale nemusí stříhat. Při malé péči má sklon k plstnatění. Barbet potřebuje co nejčastější pohyb v přírodě a vhodné zaměstnání.

Užití: Lovecký pes, specialista na vodní práce, kterou dohledával a přinášel. Je schopen být i dobrým psem rodinným a také sportovním, záchranářským nebo lavinovým.

Výskyt: Velmi vzácný, u nás se pravděpodobně nevyskytuje.

Možná záměna: S dalšími vodními psy (lagotto, španělský a portugalský vodní pes), je však větší.

pes: 15 - 25 kg, 58 - 65 cm
fena: 15 - 25 kg, 53 - 61 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková