Akita inu

21. září 2010

Velmi staré japonské plemeno. V Japonsku mu byla údajně již od roku 1500 vedena plemenná kniha jako vůbec nejstarší na světě. Původně šlo o psy spíše střední velikosti, používané k lovu, ostraze a tahu. K nim byla od 17. století systematicky přikřižována těžká dogovitá plemena, aby je bylo možné používat na psí zápasy. Po jejich zákazu v roce 1908 se plemeno ocitlo před zánikem. V roce 1931 byly akity prohlášeny za "národní památku", po válce začaly jejich počty zvolna stoupat.

Popis: Velký, robustně stavěný, silný špicovitý pes. Středně dlouhý čenich se ke konci zužuje. Oči malé, tmavé, takřka trojúhelníkové. Uši poměrně malé, trojúhelníkové, vztyčené a nakloněné mírně dopředu. Tělo téměř kvadratické (poměr 10: 11, feny mohou být o něco delší), hřbet rovný a silný, hrudník hluboký, břicho vtažené. Ocas silný a vysoko nasazený, nesený stočený nad hřbetem. Chůze elastická. Nejdelší srst na ocase, dále na kohoutku a na zádi. Zbarvení červenobéžové, sezamové (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhané a bílé. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít "urajiro", to znamená bělavou srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin).

Charakteristika: Navenek působí dojmem klidu, majestátu a ušlechtilé síly. K cizím je spíše nedůvěřivá, vůči útočníkovi dokáže tvrdě a nekompromisně zasáhnout.

Užití: Dříve všestranný pracovní a rovněž bojový pes, dnes chován jako plemeno společenské a hlídací.

Zvláštní nároky: Někdy má sklony k dominanci, nevyhýbá se rvačkám. Vzhledem k poněkud nezávislé povaze i značné fyzické síle se hodí spíše pro zkušené kynology.

Výskyt: Ač k nám byla dovezena poměrně nedávno, rychle se rozšířila a dnes patří k běžně, i když nikoliv masově chovaným plemenům.

Možná záměna: S velkým japonským psem, který se od ní odštěpil. Odlišuje se hlavně typickým zbarvením, tzv. urajiro.

pes: 67 cm
fena: 61 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková