Židé budou slavit Den smíření neboli Jom kipur
Od pátečního večera 13. září do sobotního večera 14. září, tedy 10. dne hebrejského měsíce tišri, budou Židé slavit Den smíření neboli Jom kipur. Věnujeme mu zamyšlení rabína Daniela Mayera z Izraele.
V židovském kalendáři je Jom kipur nazýván nejsvětějším dnem roku, o němž Tóra praví: „Desátého dne téhož sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít bohoslužebné shromáždění a pokořte své duše...“
Tóra též hovoří o Dni smíření jako o „šabat šabaton“ – sobotě dokonalého odpočinutí, neboť o Jom kipuru je zakázáno konat všechny práce, které jsou zapovězeny o šabatu, a kromě toho je doprovázen půstem. Tak tomu bude i letos, kdy svátek připadá na sobotu, přestože obyčejně je zakázáno se v sobotu postit.
Půst na Den smíření však není ustaven k připomínce té či oné tragické události židovského kalendáře, jako tomu je zvykem u ostatních postů. Půstem o Dni smíření se mají věřící oprostit od hmotných pozemských radostí těla, aby jejich mysl byla více otevřena duchovnosti a přikázáním Tóry, kterou prorok Mojžíš dostal od Hospodina na Sinaji.
Tóra učí, že první desky Zákona, které byly dílem Božím, Mojžíš nepředal národu synů Izraele, ale roztříštil je pod horou Sinaj. To se událo 17. dne měsíce tamuz poté, co se Mojžíš na vlastní oči přesvědčil, že Izrael zhřešil a opustil Boha.
Na Hospodinův příkaz pak Mojžíš vytesal nové desky Zákona a podruhé vystoupil na horu Sinaj, kde pobyl v Boží přítomnosti 40 dní a nocí. Poté sestoupil z hory a tentokrát desky Zákona lidu předal. Kdy se tak stalo? Desátého dne měsíce tišri, tedy v den, na který připadá Den smíření. To bylo znamením, že Hospodin prominul lidu hřích zlatého telete.
V 16. kapitole Třetí knihy Mojžíšovy čteme: „V tento den za vás Hospodin vykoná smírčí obřady a očistí vás ode všech vašich hříchů. Budete před ním čistí.“
Tato slova Tóry se vztahují na všechna provinění, kterých jsme se my lidé dopustili vůči Hospodinu. Aby Hospodin přijal naše modlitby, stačí, aby se člověk upřímně kál ze svých hříchů vůči němu. Avšak, jak učí židovská tradice, hříchy, kterých se člověk dopustil vůči svému bližnímu, Hospodin promine pouze s jednou podmínkou: Ten, kdo svému bližnímu uškodil, musí u něj nejprve dosáhnout prominutí svého provinění.
V souvislosti s Jom kipurem možno připomenout ještě jednu židovskou tradici, podle níž pokušitel lidstva satan má takovou moc, že může kdykoli svést i spravedlivého člověka ze správné a bohabojné cesty. Jediný den, kdy satan nemůže člověku uškodit, je Jom kipur.
Tehdy se Židé celý den v synagógách vroucně modlí. Oděni do bílých oděvů symbolizujících čistotu srdce a mysli, bez jídla a vody se i navenek připodobňují k bezhříšným a čistým andělům, kteří konají vše, co jim Všemohoucí přikáže. Jistě, člověk není anděl. Onu podobnost by si však svým jednáním měl připomínat nejen o Dni smíření.
