Zemřel nejvýraznější básník z generace zakladatelů Izraele Chajim Guri
Ve věku 94 let zemřel významný izraelský básník a spisovatel Chajim Guri, který za své dílo obdržel nejvyšší izraelská ocenění. Patřil ke generaci zakladatelů Izraele, publikoval 12 básnických sbírek a 10 prozaických knih a natáčel dokumentární filmy s tematikou holocaustu. Jako novinář proslul zprávami ze soudního procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem v roce 1961.
Chajim Guri se narodil v roce 1923 v Tel Avivu v britské mandátní Palestině, kam jeho rodiče připluli z Oděsy v roce 1919. Hebraistka a překladatelka Jiřina Šedinová z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy ho nazývá „ryzím izraelským autorem“.
„On svým životem, působením, literárním dílem souzněl s děním v Palestině a pak v Izraeli skutečně po řadu desetiletí. Studoval střední zemědělskou školu a nějakou dobu pracoval v kibucu. Pak skončila 2. světová válka a Chajim Guri vstoupil do Hagany a velice brzy také do Palmachu. A jako příslušník těchto úderných jednotek se účastnil i bojů za války za nezávislost v letech 1948-1949.“
Mezitím ho v roce 1947 Hagana vyslala do Evropy, kde pomáhal přeživším holocaustu a připravoval je na odchod do Palestiny. Působil především v Maďarsku. Spojen je i s Československem, kde se po vzniku Státu Izrael zúčastnil výcviku parašutistů ve Stráži pod Ralskem. Po skončení války za nezávislost se pustil do studia.
„Po válce studoval na univerzitě, nejdřív na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě literaturu a filosofii, což ho zajímalo, a potom dokonce ve Francii na Sorbonně studoval francouzskou literaturu. A literatuře – nejprve žurnalistice a pak próze a především poezii se věnoval pak dál po celý svůj život.“
O prvních vydáních jeho děl docentka Jiřina Šedinová říká:
„Spolupracoval s několika izraelskými hebrejskými časopisy a v jednom z nich ještě před vznikem Státu Izrael, v armádním časopisu Al ha-Mišmar / Na stráž, publikoval svoji první báseň – to bylo těsně po skončení 2. světové války. A v roce 1949 mu vyšla úplně první básnická sbírka, která byla inspirována jeho zážitky z války za nezávislost, kdy bojoval v řadách Palmachu.“
V dalších desetiletích se Chajim Guri částečně věnoval žurnalistice.
„Psal do časopisů, psal eseje, nejrůznější komentáře, recenze atd. A kromě toho publikoval práci zabývající se Eichmannovým procesem. Tato jeho próza byla pak zařazena do dvojdílné publikace, ve které shrnul celou svou literární dráhu a činnost v letech 1950 až 2000. A tato dvojdílná publikace vyšla v roce 2015, nejprve hebrejsky v Bialikově institutu a potom také v angličtině v Detroitu.“
Chajim Guri patří do takzvané generace Palmachu, ale v jeho dílech lze sledovat i dění v Izraeli v pozdějším období.
„To znamená od takového období euforie po vzniku Státu Izrael, přes 60. léta, kdy už se začalo otevřeně hovořit a psát o holocaustu jakožto tématu nejen odborném, sociologickém a psychologickém, ale i v literární rovině. Pak následuje to období deziluzí, určitého rozčarování z toho, jak se vyvíjela vnitřní situace v Izraeli na rozdíl od těch sionistických ideálů původního osidlování Palestiny atd. To vše lze v Guriho dílech dobře pozorovat – je tam ta deziluze, odklon od kolektivního hrdiny po soustředění se na jednotlivce, na jeho vnitřní život, pocit a osud. Je tam pochopitelně obsažená i nejrůznější symbolika, která se vrací až do starověkých a středověkých tradic židovské kultury, speciálně literatury.“
Čeští čtenáři se mohou se čtyřmi básněmi Chajima Guriho seznámit v antologii moderní hebrejské poezie, která vyšla v roce 1997 pod názvem Písek a hvězdy.
