Domov sociální péče Hagibor patří k největším projektům Židovské obce v Praze
Jedním z největších projektů Židovské obce v Praze je Domov sociální péče Hagibor, který zajišťuje důstojné stáří lidem, kteří nezřídka přežili hrůzy šoa. Domov umožňuje i setkávání různých generací a pečuje o kulturní a náboženský rozvoj členů židovské obce.
Hagibor v hebrejštině znamená hrdina a je to zároveň oblast v Praze 10 spojená od počátku 20. století s židovskou historií. Letos v květnu to bude přesně 10 let ode dne, kdy tam byl otevřen Domov sociální péče Hagibor. Na to vzpomíná zástupkyně ředitele Kateřina Čeňková.
„Přišli jsme sem z domova, který sídlil na třídě Milady Horákové a také byl židovské obce, byl pro 19 klientů a s těmi jsme se sem přistěhovali. A postupně během roku a půl se domov naplnil do stávající kapacity.“
Domov sociální péče Hagibor nabízí nejen trvalé pobytové služby pro seniory, ale i krátkodobé odlehčovací pobyty a denní stacionář.
„Máme 57 lůžek, z čehož 47 lůžek je na trvalý pobyt a 10 lůžek je na pobyty odlehčovací.“
Kromě odborné péče je pro klienty připravena i celá řada zajímavých aktivit, které jsou buď individuální, nebo skupinové.
„Denně probíhají dvě dopoledne a dvě odpoledne. Máme tady třeba hudební místnost, kde je hudební program. Kromě toho, že tam pouštíme hudbu, ti klienti také zpívají, takže tu máme i sbor. Je tady literárně-hudební kavárna, politický klub, dámský klub, kde si dámy povídají o módě, ale mohou se i nalíčit, s čímž jim pomáhají kolegyně. Probíhají tady konverzace – naši klienti mluví mnoha jazyky, takže je tady hebrejská konverzace, anglická konverzace. V té hudební místnosti máme i jednou týdně setkání u promítání filmu. Co se týče trénování paměti, tak je tady přímo trénink paměti, vědomostní kvízy, předčítání, společenské hry, máme tady přednášky, výstavy, koncerty...“
Klientem Domova sociální péče Hagibor se může stát kdokoliv, přednost však mají přeživší šoa.
„Vzhledem k tomu věku, kdy se člověk ve stáří víc mění, se jim víc vracejí ty hrůzy války, posttraumatický syndrom, takže tady máme psychologa, psychiatra i psychoterapeuta, který jim je k dispozici. Ten ale pracuje i se zaměstnanci, aby věděli, jak s klienty mluvit, jak reagovat ve chvíli, kdy nějakou otázkou nebo chováním v nich vyvolají ty strachy z toho, co si prožili. Jde spíše o vedení zaměstnanců, jak s tím fungovat, někteří klienti o tom začnou mluvit sami a sami to vypráví, jiní o tom vůbec mluvit nechtějí a nechtějí na to nijak narazit. Takže je to opravdu individuální a jde o to poznat potřeby toho klienta.“
V domově se slaví všechny židovské svátky a každý pátek večer také šabat. Hagibor je zároveň prostorem, kde se mohou setkávat všechny generace.
„Zároveň s klienty je tady školka a jesličky a prostřednictvím třígeneračního centra, což je také jeden z našich projektů, děláme společné aktivity, kdy ti nejmenší s těmi našimi seniory mají hromadné pečení nebo hromadné dílny, kde něco vytvářejí. Vlastně i ty oslavy jsou také společné, kdy tam přijdou děti a předvedou, co se naučily a je to moc hezké.“
Ke klientům patří i pan Mikuláš Bröder, který za války bojoval jako partyzán a posléze jako příslušník sovětské armády. Nad jednou z fotografií z domova Hagibor zavzpomínal:
„Tohle je koncertní sál a když přijde nějaká větší skupina, tak je tam usadí. A tohle je Živá paměť, která sem přivedla velkou skupinu německých mladých lidí. Ti mě zpovídali a já jsem jim povídal, co bylo.“
Právě s mladými lidmi z projektu Živá paměť pan Bröder poprvé od války mluvil zase německy.
