Volavka popelavá
V naší přírodě není mnoho ptačích druhů, o nichž můžemne nepochybně říci, že jejich početnost neklesá, nýbrž narůstá. Mezi tyto ojedinělé druhy lze zařadit právě volavku popelavou. Zatímco ještě před pár desítkami let byla volavka popelavá u nás vzácným ptákem, k vidění tak nejspíš v rybničnatých krajích na podzim, dnes je u nás volavka běžným zjevem po celý rok.
Díky ochranným opatřením vzrostl počet hnízdních kolonií nejen u nás, ale především v sousedním Německu, Polsku a Pobaltí. Odtud k nám početně přilétají již na sklonku léta, zůstávají dlouho do podzimu a nezřídka i přezimují. Není tedy divu, že můžeme volavky překvapit i u malých louží a zaslechnout jejich drsný skřek, kterým dají najevo svou nelibost, že jsme je vyplašili.
Jindy je zpozorujeme, jak v celých skupinách postávají na polích, kde trpělivě číhají na hraboše. Ti jsou na podzim a v zimě jejich hlavní potravou.
Volavka popelavá hnízdí většinou v koloniích na stromech, po řadu let na stejném místě. Jen zcela výjimečně zahnízdí dočasně na ostrůvcích, v nižších keřích nebo dokonce v rákosí. Navštívit takovou větší kolonii je vzrušující zážitek. Dříve se museli ornitologové vypravit na exkurzi do známé kolonie na zámeckém rybníku v Lednici na jižní Moravě nebo do jižních Čech na Třeboňsko. Dnes jsou u nás další kolonie na Blatensku, Vodňansku, Tachovsku, v severních Čechách, na Moravě, na Ostravsku i jinde.
Hned po příletu ptáků časně zjara nastane v kolonii rušno. Ptáci se dají do stavby nových hnízd a opravování starých. Práce se neobejde bez neustálých hlasových projevů - různých skřeků, krkavých a kvákavých zvuků. V následujícím období, kdy většina ptáků zasedne na snůšky, je v kolonii nejklidněji. Jen při občasném střídání partnerů na hnízdě, které má zajímavý rituální ráz, se ptáci při příletu hlasitě vítají.
Nejrušněji je ovšem v kolonii v době krmení mláďat. Protože hnízdění neprobíhá u všech ptáků současně, je v kolonii slyšet změť hlasů, od jemných cvrlikavých hlásků maličkých mláďat po hlasité vytrvalé žadonění vyspělých mláďat. Do toho se drsnými skřeky ozývají při příletu s potravou staří ptáci. Tato zvuková kulisa nebere konce ani večer a v noci.
Hned po vyhnízdění se volavky rozletí do všech stran, často daleko od hnízdiště. Velká část ptáků, především mladých, podnikne daleké cesty přes celou jižní Evropu do zimovišť v tropické západní Africe. Tam nemalá část mladých ptáků zůstává po celý další rok a teprve potom, když už jsou pohlavně dospělí, se vracejí do vlasti, aby se začlenili do hnízdění v některé blízké kolonii.
Základní údaje
Volavka popelavá (Ardea cinerea) je poněkud menší než čáp bílý, kterému se do jisté míry podobá; svrchu je však vždy šedá a za letu má esovitě zahnutý krk. Dospělí ptáci mají bílý krk a bílou hlavu s dlouhými černými pery. Často ji lze pozorovat na polích, kde loví hraboše, a zejména u vod, kde na ryby buď číhá bez sebemenšího pohybu, anebo je loví při brodění. Hnízdí v různě velkých koloniích na stromech. Na inkubaci vajíček, kterých se ve hnízdě během března či dubna objevuje 2 až 5, i na pozdější péči o mláďata se podílejí oba rodiče. U nás hnízdící volavky jsou z větší části tažné a zimují především ve Středomoří. Ptáci, které u nás můžeme pozorovat na podzim a v zimě, většinou pocházejí ze severu a severovýchodu.
Video: MOS, Adolf Goebel
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.