Vlci v české přírodě
Už jen samotné slovo "vlk" vyvolává ve společnosti rozporuplné pocity a někteří zastávají nepokrytě či skrytě názor, že volně žijící šelmy a dravci nemají právo na život. Hodně pomalu se nám dostává do podvědomí fakt, že každý živočich má na Zemi své místo, kdyby neměl, matka Příroda by jej neušetřila. Petr Braitkopf nám v rozhovoru představil Jaroslava Monte Kvasnicu.
Proč zrovna Monte?
Monte znamená hora. Po horách lezu stále, ale kdysi jsem dělal horolezectví vrcholově.
Měl jsem možnost nahlédnout do vaší knihy, která se jmenuje Krajina s vlky – rapsodie šedých stínů, a podle toho, co jsem o vás slyšel, řekl bych, že vám sudičky vlky přiřkly.
Vlky se zabývám 40 let. Vlci mě učarovali odmalička. Samozřejmě jsem k nim přišel přes psy, kynologii také dělám celou tu dobu. Vlci mě stále přitahovali, až jsem jim propadl docela, posledních 10-15 let se jim věnuji tak říkajíc na plný úvazek.
A psi vás dnes i doprovázejí.
Nejbližšími dědici vlků jsou aljašští malamuti. Jejich výrazové prostředky jsou strašně blízké těm vlčím, někdy až totožné. Tihle malamuti mě také provázejí divočinou – šedobílý Míša umí nádherně výt a často mě přitahuje blíž vlčice. A ten černobílý, toho jsem zase naučil vyhledávat vlčí exkrementy, takže se za chvilku mohu zorientovat v krajině a vím, zda tam skutečně byli před námi nějací vlčí návštěvníci.
A vy těm divokým vlkům nevadíte?
Jako člověk jim určitě vadím. To vlci jsou domorodci, my jsme v krajině návštěvníci. Vlci jsou nejen opatrní a nedůvěřiví, ale jsou také příšerně zvědaví, takže jsem si mnohokrát ověřil, že jsem vlky pozorován daleko více, než já pozoruji je. Poutem mezi člověkem a vlkem je pes, pes je dědicem vlka. Zatímco pes je milován, pouto k vlkům se rozvázalo.
Myslíte Karkulkou a podobnými příběhy?
Ano, přesně tak, vždyť Karkulku už maminky v Evropě vyprávějí dětem šest set let. I to způsobilo, že řada lidí vlky nenávidí. Ale zároveň milují psy, to je silný anachronismus, protože i v tom jezevčíku, i v tok jorkšírském teriéru je 99,9% DNA vlka.
Říká se, že vlčí smečka je jako lidská rodina. Kdo v ní vlastně vychovává mláďata? Alfa pár – máma, táta?
Ta základní jednotka, jak říkáte, je skutečně alfa pár, v poslední době se spíše používá termín plemenný pár, tedy rodičovský pár. Mláďata zůstávají s rodiči poměrně dlouhou dobu. Když rodiče vyvedou mláďata, odchovají je, mají další vlčata a s nimi setrvávají ještě mladí z předchozího roku.
Známý kanadský spisovatel Farley Mowat je nazývá tetičkami a strýčky, právě tito o rok starší sourozenci hrají obrovskou úlohu ve výchově těch nejmladších vlčat. Jednak jsou to fantastičtí kumpáni na hry, jsou nesmírně trpěliví, pomáhají i při lovu, při ochraně doupěte, varují před nebezpečím. Říká se, že vlčata jsou nejprivilegovanější část smečky, to znamená, že si v určité době mohou dovolit všechno a vlastně celá smečka dělá všechno pro jejich blaho.
Co je na vlkovi tedy špatného?
Na vlkovi, stejně jako na zmiji, na rackovi či jakémkoliv jiném zvířeti nemůže být nic špatného. Protože špatný - dobrý, statečný - zbabělý, tyto termíny jsme si vymysleli my lidé pro lidskou společnost. A vlci jako jakákoliv jiná zvířata, ať už jsou to býložravci, šelmy nebo třeba ryby, splňují to, k čemu byli předurčeni – zachovat rod, předat svoje geny, mají pud sebezáchovy, to jsou základní cíle, kterými je řízen každý.
A ještě poznámku k lovu. Je mi samozřejmě trnem v oku, že je v určitém období roku legální lov vlků, myslím, že už to nepatří do současnosti. Ale když zabijete vlka, zabijete jednoho člena rodiny. A lovec vůbec nepřemýšlí, když nějakého dostane na mušku, o jeho zařazení ve smečce. Jak myslivci rádi říkají, „tlumí škodnou“, chtějí , aby bylo vlků méně, jak to můžeme vidět třeba na Slovensku. Ale pak může dojít k paradoxnímu výsledku, když se jim totiž podaří zastřelit plemenný pár, dosáhnou pravého opaku. Sociální systém smečky se zhroutí a vlci, kteří by se ještě nedostali do pozice plemenného páru, se okamžitě této funkce ujímají. Takže zastřelíte dva vlky a automaticky získáváte 15 potenciálních ve svém revíru. Před 15 lety k nám přišli vlci ze slovenských Kysuc, u nás žijí v Beskydech, v Javorníkách a ve Vsetínských vrších.
Pro srovnání uveďme, že v Národním parku Yellowstone v roce 1995, tedy téměř ve stejnou dobu, kdy se u nás objevili vlci, bylo vypuštěno 19 vlků, a v současnosti tam žije 15 vlčích smeček, tedy zhruba 300 vlků. A my se u nás stále třeseme o osud 8 až 15 vlků. My, kteří jsme vítali jejich návrat do České republiky, jsme doufali, že se nám tu za těch 15 let zabydlí více.
Ale, je to přece jen malé území. A pak výchova lidí, to je věc druhá.
Já se snažím o osvětu v této věci už strašně dlouho. Články, knihami. Myslím si, že se nám podařilo přesvědčit řadu lidí. Ale stačí v nějaké bulvární televizi nafouknutá reportáž o ovečce zardoušené vlky (pokud se tak stane, často není taková ovce chráněna elektrickým ohradníkem) a zase to hodí naši osvětovou činnost o padesát let nazpět.
