Jak to chodí u krkavců
Krkavčí matka, zlá žena, jejíž děti citově i fyzicky strádají, se bohužel mezi lidmi najde. Ale krkavčici, která by zanedbávala svá mláďata, bychom prý těžko hledali. Ludvík Kunc, zapálený zoolog, tuhle fámu uvádí na pravou míru. Pan Kunc je dlouholetým a zkušeným pracovníkem zoo v Ostravě a nesčetné a stále se opakující dotazy návštěvníků zoo jej inspirovaly k napsání knihy Opravník omylů ze světa zvířat.
Tvrzení o krkavčí matce je nesmysl. Vznikl asi z pozorování, kdy krkavčí rodiče ve chvíli ohrožení člověkem nebo jiným nepřítelem v zimě shazovali do hnízda potravu. Ale matka i otec jsou vzorem rodičovství. Mláďata velmi rychle rostou, jsou velmi hlučná, celý den neustále krákají. Krkavcům nehrozí nebezpečí od jiných ptáků, takže nemusejí mít obavy o svá mláďata. Od rána večera mají plná křídla práce, aby mláďata vychovali. Mláďata s nimi dlouho zůstávají, rodiče je učí létat, jak se mají v přírodě chovat, aby se dožila vysokého věku...Krkavci jsou vzorní otcové a matky.
Představa o krkavčím rodiči je tedy nepravdivá, kdo měl možnost krkavce sledovat, si to okamžitě uvědomil. Já jsem mnohokrát pozoroval chování krkavčích rodičů, jak se starali. Prakticky po15 minutách museli někam lítat – narozdíl třeba od orlů, kteří létají k hnízdu jednou nebo dvakrát za den, krkavci musejí mnohokrát. Nemají možnost ulovit velkou kořist jako orli. Malí orlík dostane třeba sviště a má na celý den postaráno.
V Periskopu se budeme s Ludvíkem Kuncem setkávat nad tradovanými pověrami o zvířatech i v dalších dílech.
