Velbloud uchem jehly
„Snáze projde velbloud uchem jehly, nežli by bohatý vešel do království věčného.“ Význam tohoto biblického přirovnání je zřejmý – je jím míněna věc naprosto nepravděpodobná, doslova nemožná. První část rčení, se kterou se v běžné řeči setkáváme dodnes, vybízí k úvahám, zda Ježíše skutečně napadla tak překvapivá metafora, nebo zda obrat vznikl jiným způsobem.
Jedna z teorií předpokládá, že rčení má reálný základ. V Jeruzalémských hradbách údajně byla branka nazývaná Ucho jehly (podle toho, že byla nízká a úzká). Velbloud by tedy Uchem jehly prošel jen stěží.
Druhá, neméně zajímavá hypotéza vychází z toho, že při psaní řecké bible došlo písařskou chybou k záměně slova kamilos (lano) za kamelos (velbloud). Původní přirovnání by tak znělo „Snáze projde lano uchem jehly“ .
Někteří odborníci se ale přiklánějí k tomu, že Ježíš citovanou větu skutečně pronesl.
Má velbloud něco společného s bloudem?
Má velbloud něco společného s bloudem (tedy hlupákem), s blouděním nebo s obludou? Zcela jistě nemá. Slovo velbloud se k nám prý dostalo za dob stěhování národů, staří Slované ho přejali od Gótů. Jeho základem je gótské slovo ulbandus, odvozené z řeckého, potažmo latinského elephantus (slon).
Dělat z komára velblouda
Velbloud se vyskytuje i ve rčení „dělat z komára velblouda“ (něco nemístně zveličovat). A když už jsme u těch zvířat, nemůže nás nenapadnout, jak často a v jakých kontextech se dnes používá slovo vůl (např. „Když se štěstí unaví, sedne si i na vola.“).
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
