Ve zrekonstruovaném Židovském obecním domě v Boskovicích je expozice o židovských čtvrtích v Čechách a na Moravě
V rámci našeho prázdninového putování po židovských památkách opravených v rámci projektu 10 hvězd dnes zavítáme do Boskovic. Tamní židovská čtvrť byla v minulosti velmi rozsáhlá a z někdejších 138 domů se jich dodnes dochovalo 79. Kromě obytných domů zde návštěvník může vidět barokní synagogu, několik rituálních lázní, židovský hřbitov a také obecní dům, který byl zrestaurován v rámci projektu 10 hvězd a v červnu zpřístupněn veřejnosti.
Boskovice se můžou pochlubit jednou z nejmalebnějších a nejlépe dochovaných židovských čtvrtí u nás. Díky projektu 10 hvězd – Revitalizace židovských památek v České republice tam byl v letech 2012-2013 opraven Židovský obecní dům v Bílkově ulici. K čemu takový obecní dům sloužil, vysvětluje architekt Jaroslav Klenovský ze správy památek Židovské obce Brno:
„V těch větších židovských obcích se zpravidla nacházel společný dům, v němž byly umístěny společné instituce, jako byly kanceláře obecního úřadu, židovská škola, byt rabína případně jiného hodnostáře, mohla tady být mikve, čili rituální lázeň, a případně jiné instituce. Ale to vždy záleželo individuálně na konkrétní židovské obci.“
V přízemí obecního domu v Boskovicích je dnes umístěna instalace původního vzhledu židovské domácnosti (bytu rabína) a také pekárna macesů, která tam kdysi rovněž sídlila.
„V téměř každé větší židovské čtvrti v té době existovala nějaká pekárna. Ta v průběhu roku pekla chléb, ale před židovskými svátky Pesach pekla nekvašený chléb – macesy.“
V patře obecního domu je umístěna expozice Židovské čtvrti v českých zemích - Rozdíly mezi židovskými čtvrtěmi v Čechách a na Moravě. Jaroslav Klenovský ozřejmuje, proč se expozice nezabývá Slezskem.
„V té třetí historické zemi, ve Slezsku, bychom židovskou čtvrť nenašli vůbec, protože Židé byli ze Slezska vypovězeni na začátku 16. století a pak už tam žít nesměli.
Rozdíly mezi židovskými čtvrtěmi v Čechách a na Moravě jsou dost zásadní a souvisejí s historickými podmínkami života Židů, které byly v obou historických zemích odlišné.
„Od poloviny 15. století, kdy byli Židé vypovězeni z moravských královských měst, do poloviny 19. století, kdy získali občanská práva, směli na Moravě Židé žít pouze v 52 zcela jasně vymezených židovských čtvrtích a ty židovské obce zde byly relativně velké a nacházely se ve městech střední velikosti. Kdežto na území Čech žila jedna třetina Židů v Praze, a další byli rozptýleni po městečkách a vesnicích po celé zemi. Čili na území Čech směli Židé žít na venkově, na území Moravy nikoliv. “
Z toho pak vznikala rozdílnost v charakteru osídlení.
„Takže na Moravě dnes máme 52 větších židovských čtvrtí, z nichž v každé byla samostatná synagoga a nedaleko relativně velký židovský hřbitov. Kdežto na území Čech existovalo velké množství mnohem menších židovských čtvrtí a spíše to byly jenom ulice, nebo shluky židovských domů. Synagogy zde byly z těchto důvodů menší a byly spojeny i s další funkcí – například při té synagoze byla škola, nebo kancelář, nebo další instituce. A rovněž hřbitovy byly četnější, byly více rozptýleny a byly menší.“
Expozice Židovské čtvrti v Česku také přibližuje běžný život v ghettu a projevy židovských čtvrtí z hlediska urbanistického, architektonického a funkčního.
