Rovnost v hazardu
Obchodníci s hazardem čili s lidským pokušením bezpracně zbohatnout se chytře vydávají za podnikatele v zábavním průmyslu. A zatímco klienti těchto obchodníků horlivě souhlasí, že se výtečně baví u výherních-proherních automatů, obce a města to často vidí jinak.
Třeba ve Zlíně, kde zisk z automatůpřicházející do městské kasy činil ročně pětadvacet milionů, si radní spočítali, že to nevyváží negativní dopady. Sepsali vyhlášku, která automaty vytlačila z centra, obytných čtvrtí a z blízkosti škol. Seznam adres, na kterých je povolena hráčská zábava a legrace, se ovšem nezamlouvá antimonopolnímu úřadu. Ten správně postřehl, že jsou diskriminováni konkurenti, kteří by rádi vstoupili na trh. Nemají jak, neboť je zde onen seznam, na kterém nejsou. Pikantní situace! Zatímco se místní politici snaží hazard alespoň omezit, když už ho nelze vymýtit, ochránci hospodářské soutěže bazírují na konkurenčním prostředí.
Obecně je nepochybně konkurence prospěšná. Zde se ovšem chce, aby konkurenční prostředí přineslo prospěch hazardu, který je z pohledu obcí nežádoucí. Antimonopolnímu úřadu přitom nemá smysl nic vyčítat. Jeho úkolem není řešit, zda je hráčský byznys legrační, anebo k pláči - v náplni práce má pouze dozor nad rovností šancí konkurentů. Jak z toho ven? Jsou jen dvě cesty. Buďto zakázat automaty všechny, třeba vyhláškou, která je povolí na jediném místě, ve sběrně kovového šrotu, anebo je naopak povolit všechny a všude. Třeba s odůvodněním, že ke svobodě patří i právo stát se gamblerem, chudákem, dokonce i troskou a bezdomovcem. To vše podle hesla "kdo chce kam, pomozme mu tam". Automaty v tom mohou hodně pomoci.
