Zdravotnictví
Pan ministr Rath a paní ředitelka Musílková ve svém sporu zdá se definitivně rezignovali na veškeré ohledy, bonton či dobrý vkus. Od rozporů věcných dospěli k politováníhodným osobním útokům. Obviňují se z neschopnosti, manipulace, hlouposti, zlomyslnosti a naznačují u toho druhého zlý úmysl či duševní poruchu. Především nám ale nepomáhají dobrat se pravdy o fungování našeho zdravotnictví. Ta se skrývá v odpovědi na otázku, zda je úkolem VZP a dalších zdravotních pojišťoven rozdělit peníze, které jsou k dispozici, anebo zda je úkolem ministerstva a státu zabezpečit peníze, které pojišťovny potřebují.
Selský rozum říká, že není současně možné obojí. Aby se na sebe ministerstvo a pojišťovna nemohly vzájemně vymlouvat, musí být zkrátka jasno, zda se bude ve zdravotnictví hospodařit s penězi, které jsou k dispozici, anebo zda bude stát od zdravotníků dostávat účty k proplacení. Pokud toto jasné není, není jasné nic. Jsou-li za naše zdraví odpovědni lékaři, lékárníci, farmaceutické firmy a všichni, kdo ve zdravotnictví pracují, měli by mít možnost nahlásit vládě, co to bude stát.
Je-li za naše zdraví odpovědna vláda, vzešlá z voleb, měla by mít možnost oznámit zdravotníkům, kolik peněz budou mít k dispozici a dohlédnout na to, aby byly vynaloženy efektivně. Chtít po VZP, aby odpovídala za instrukce ministerstva, je stejný nesmysl jako chtít od ministerstva, aby odpovídalo za dluhy VZP. Co vypadá jako spor dvou kohoutů na jednom smetišti, je ve skutečnosti dilematem, zda jsme smířeni s tím smetištěm. Mluvit jedním dechem o tom, že v systému chybějí peníze a že peníze směřují do černé díry, nikam nevede. Ministr se s ředitelkou urážejí nejen trapně, ale především nesmyslně.