Kamil Krofta: Tradice 28. října

Hradní historik: Kamil Krofta (1876–1945)

Kamil Krofta se narodil roku 1876 v Plzni do rodiny staročeského politika Josefa Krofty. Sám zprvu k politice netíhl, nýbrž vystudoval historii na filosofické fakultě pražské univerzity, a to u prof. Jaroslava Golla. Odborně se zajímal především o dějiny české reformace, agrární a ústavní historii. Od roku 1901 působil v Archivu země české, který opustil roku 1912, aby se po zisku mimořádné profesury mohl věnovat univerzitní výuce. Za první světové války učinil Krofta významný krok směrem k veřejné angažovanosti, když publicisticky útočil na rakouskou monarchii a zpochybňoval její další trvání.

Po vzniku Československé republiky byl Krofta jmenován profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku. Odbornou dráhu ale brzy opustil a na přímou žádost prezidenta Masaryka vstoupil do diplomatických služeb. V letech 1920–1927 byl československým velvyslancem ve Vatikánu, Rakousku a Německu. Po návratu do vlasti působil na významných postech ministerstva zahraničí a stal se zástupcem Edvarda Beneše. Nikoli nadarmo bývá Krofta počítán do okruhu tzv. hradních historiků, tedy dějepisců aktivně podporujících oficiální hradní politiku. Vrchol Kroftovy kariéry přišel v únoru 1936, kdy ho prezident Beneš jmenoval ministrem zahraničních věcí. Ani v politice ovšem Kamila Kroftu neopustil zájem o dějiny. Ba právě naopak – vydal mnoho knih, v nichž s pomocí historických argumentů odůvodňoval a obhajoval existenci československého státu a národa. Zabýval se také dějinami Němců a „vyhmatával“ ony dějinné momenty, které měly potenciál svou aktualizací přispět k navázání dobrého poměru sudetských Němců k československému státu.

Velkou zkouškou byla pro Kamila Kroftu mnichovská krize. Se zradou západních mocností a agresivní politikou Velkoněmecké říše i sudetoněmecké menšiny nemohl nic dělat. Po abdikaci prezidenta Beneše na svůj úřad 4. října 1938 rezignoval také Krofta. V temných měsících druhé republiky byl napadán jakožto jeden z hlavních viníků, kteří zapříčinili – kvůli údajně špatně vedené zahraniční politice – ztrátu pohraničí. Po březnové okupaci se Krofta stáhl do ústraní západočeských Ejpovic. Tam pracoval na knihách (např. Nesmrtelný národ z roku 1940) posilujících české národní vědomí a obhajujících české právo na samostatnou národní existenci. Zároveň se zapojil do odboje a na přelomu let 1943 a 1944 stál u zrodu Přípravného revolučního národního výboru, jenž měl být zastřešující organizací domácího nekomunistického odboje. Organizace ale byla nacisty rozprášena a sám Krofta v lednu 1944 zatčen gestapem. Byl vězněn na Pankráci a poté v Terezíně, kde byl šikanován a fyzicky týrán velitelem tábora Heinrichem Jöckelem. V dubnu 1945 byl Krofta spolu s dalšími prominentními vězni převezen na zámeček Jenerálka u Prahy. Nacisté z nich hodlali sestavit loutkovou vládu, což ovšem tito vězni odmítli a v květnu 1945 byli osvobozeni Revolučními gardami. Kamil Krofta se ovšem z obnovy Československa neradoval dlouho, neboť měl v důsledku terezínského věznění podlomené zdraví. Zemřel 16. srpna 1945.

Kamil Krofta a Radiojournal

Přednáška Kamila Krofty o tradici 28. října, jejíž záznam Vám přinášíme, byla ve vinohradském studiu Radiojournalu nahrána 26. října 1936 a ministr Krofta se při této příležitosti podepsal – jak bývalo dobrým zvykem – do rozhlasové pamětní knihy. Samotný zvuk byl vysílán na pražské stanici Radiojournalu o dva dny později, a to v 19:45, přičemž od 20:00 následoval přímý přenos slavnostního koncertu České filharmonie ze Smetanovy síně Obecního domu v Praze. Ve své optimisticky laděné přednášce interpretuje Krofta 28. říjen 1918 jako naplnění politických a mravních tužeb českého národa a několika generací buditelů. Hovoří o jejich drobné práci pro národ a zdůrazňuje, že česká národní společnost byla obrozena zdola, a proto je i Československá republika státem lidovým a stojícím na tradicích skutečné demokracie. V tom vidí Kamil Krofta také závazek do budoucna.

Vedle přednášky o tradici 28. října se v Archivu Českého rozhlasu dochovalo dalších sedm zvuků spojených s Kamilem Kroftou, přičemž jde o archiválie z doby jeho ministrování. Jedná se o českou a německou verzi jeho projevu pro školou povinné děti z listopadu 1936 o 18. výročí konce první světové války a významu míru, přednášku z března 1937 nesoucí název „Bdělost oporou národa“, provolání k Velikonočnímu míru Československého červeného kříže ze září 1936 (spolu s Alicí Masarykovou), dva politické projevy ve francouzštině a jeden slavnostní přípitek ve stejném jazyce.