Neuvěřitelný svět pavouků
Profesor Jan Buchar nás naposledy zavede do světa pavouků. Někteří z nich žijí dokonce pod vodou. Dozvíte se, jak se pavouci počítají, které druhy objevili naši vědci a také čím jsou pavouci užiteční.
Pavouci, to je velmi stará skupina, starší než hmyz. Pavouci jsou jedni z prvních obyvatel suché země. Jejich předky byli první mořští členovci. Objevili se zhruba někdy v siluru, tedy v prvohorách, ještě před vznikem karbonských pralesů, v době, kdy se teprve formovala první fauna souše.
Když se někteří savci druhotně vrátili do vody, vrátili se také někteří pavouci do vody, jsou schopni žít pod vodou? Žijí někteří i v moři?
V moři žijí jen částečně. Někteří sklípkani osídlili přílivovou zónu. Má to pro ně výhodu, že vždy po ústupu vody je břeh plný živočichů a oni zde najde spoustu potravy. Žijí tam v jakési noře, kterou zapředou sítí, takže jim nevadí příliv. Také na pobřeží Severního moře žijí pavouci, kteří umějí přečkat příliv, který tu dvakrát denně nastává.
To abych se bála chodit na pláž, když tam žijí takoví pavouci.
Pláž není pro ně zajímavá, tam není moc potravy. Pochopitelně, existuje tam mikroskopický život mezi zrnky písku, ale pavouci mají raději dostatek poměrně větší potravy. A připomeňme i našeho vodoucha stříbřitého, to je jediný pavouk na světě, který žije trvale i ve sladké vodě. Jinak lovčík vodní běhá po hladině jako bruslařka či vodoměrka a je schopen ulovit i rybku, potěr. Je velký až dva centimetry.
Jak vodouch pod hladinou dýchá?
Na zadečku má uspořádané chloupky, na kterých ulpí vzduch a tím si plní upředený podvodní zvon. Ten vzniká tak, že si upřede na vodě nejprve vodorovnou plachetku a pod ní nanosí na zadečku vzduch. Ve zvonu přijímá potravu, probíhá tu kopulace a i mláďata se zde vylíhnou. Ovšem potom, dokud se poprvé na suchu nesvlečou, nemohou do vody, protože by se ve vodě utopili. Teprve až se jim vytvoří chloupky na zadečku, mohou do vody.
Co když si pavoučí rodinka ve vodě pod zvonem vzduch vydýchá?
Pak fungují fyzikální zákony. Dochází ke změně parciálního tlaku, z okolní vody dovnitř do zvonu difunduje kyslík. Ale i tak pavouk nošení kyslíku opakuje.
Ve světě , jak už zaznělo v předchozím příspěvku, je vědecky popsáno přes 40 000 pavoučích druhů, u nás zhruba 850. mnohé z nich objevil pro nás i pro svět profesor Buchar.
Jedním z posledních objevených druhů byl slíďák žijící na písčinách u Hodonína. Ten druh jsem našel už dříve v podobě samičky, bylo to u Škvorova, ale k popisu druhu bylo potřeba najít i samečka, což se mi podařilo až zhruba o padesát let později. Jedná se tedy o druh Alopecosa psammophila. Poměrně hodně pavouků jsem popsal v Nepálu, na Kavkaze a v Afghanistánu. Z českých pavouků jsme například popsali pavouka z Krkonoš. Je to nepatrný pavouček, velký jen asi 2 mm. To byla zvláštní historie. Profesor Miller nevěřil, že se jedná o samostatný druh, pokládal jej za plachetnatku obecnou (Meioneta rurestris). My jsme z úcty panu profesorovi věřili, že odlišnosti jedinců jsou dány variabilitou v rámci tohoto druhu. Ovšem potom Antonín Kůrka našel v Jizerských horách další exempláře a poslal je kolegovi Thalerovi z Innsbrucku, se kterým jsme spolupracovali. Ten zjistil, že u samic nelze druh rozlišit, ale samci jsou nápadně odlišní. Druh jsme popsali jako plachetnatku Millerovu, Meioneta milleri.
Jak by se jmenoval pavouk pojmenovaný po Vás, buchari?
Taky jich pár takových běhá po Kavkaze, popsali je mí kolegové, např. Pardosa buchari, ta je ovšem rozpoznatelná jen pod mikroskopem.
K čemu jsou na světě vlastně pavouci?
To je velice správná otázka. Nebýt pavouků, neměli bychom co jíst. Oni totiž konzumují obrovské množství býložravého hmyzu, který by jinak sežral naši úrodu. Většina pavouků je hmyzožravých. Na jednom čtverečním metru vojtěšky jsme napočítali dvě stě kusů pavouků. Počítali jsme je pomocí takového čtvercového rámu s ostrými hranami, se stranou o délce půl metru. Zasadili jsme rám do země, vytrhali v něm veškerou vegetaci a vybrali všechny pavoučky. Většinou se jednalo o mláďata, v každém čtverci jich bylo padesát.
Ještě nám prozraďte, pane profesore, jaké máte plány?
Už jich moc nemám, ale je pravda, že materiálu ke studiu mám ještě na dalších dvě stě let.
