Ochrana přírody za trest
Ochránci přírody mají svou práci rádi, přesto si podle Davida Čípa z jaroměřské organizace ČSOP občas postesknou, že ji mají za trest. Že zkrátka také v ochraně přírody platí, že každý skutek bude po zásluze potrestán.
"Čím více dobrých skutků pro přírodu děláme, tím více jsme za to trestáni. Mám s tím osobně velmi bohaté zkušenosti. A tak dlouho jsme si z toho dělali legraci, až nás nakonec napadlo, že by tato práce opravdu mohla být za trest, tj. jako alternativní trest namísto nástupu do vězení. Proto jsme se spojily s Probační a mediační službou a nabídli, že se můžeme pokusit napravovat „hříšníky“ tím, že budou pracovat pro přírodu..."
Možná si řeknete, že celý den v přírodě musí být fajn. David Číp vás ale vyvede z omylu.
Obvykle se jedná o hodně podmáčené louky, kam se nedá dostat žádnou technikou, kam nemůže ani zajet traktor a které se musejí obhospodařovat pouze ručně. Nebo naopak o velmi prudké kamenité stráně, kde odstraňujeme náletové dřeviny. Celý den běháte po kotníky, někdy i po kolena ve vodě, na rozmáčené louce, do toho často prší a vy třeba taháte na vidlích mokré seno, které je potřeba uklidit a odvézt. Někdy v těžkém terénu zapadne i to terénní auto, a pak je potřeba ho z rozměklé půdy dolovat, abyste se dostali zpět.
Zatímco nám při takové práci pomáhá nadšení pro věc, takže nám to zase tolik nevadí, osobám, které k nám chodí, to samozřejmě vadí. Za prvé pracují za trest a za druhé pracují podmínkách, které, neříkám, že jsou nelidské, ale které jsou mnohdy velmi těžké.
Ochránci přírody přece jen vycházejí trestancům vstříc a zajišťují jim odvoz na určené místo, což má určitá úskalí.
Oni mnohdy nemají jinou možnost než tu práci dodělat, aby se dostali zpět, jinak se odtamtud musejí dopravit sami. Nebudeme odjíždět, dokud ta práce nebude hotová. A mnohým to ze začátku chvilku trvá, než pochopí, že je potřeba tu práci dobře odvést. Bohužel bylo pár případů, kdy nám ti lidé řekli, že než dělat tohle, raději se nechají zavřít – pak tedy skončí ve vězení.
