17. den
vsude je tma,jen oko kamery sleduje spanek nasich soutezicich.Nic nam tedy neutece
Kdo pozoroval naše počínání v pavilonu goril pražské zoo, ten nevěřil vlastním očím. Ošetřovatelé se toulali mezi kmeny, kameny a zavěšenými sítěmi a do všelijakých...
Světla zhasla, gorilky spí, co děje se v pavilonu, kdopak ví. Nezbývá než počkat do rána, až tma bude rozehnána.
Moja i v polospánku saje matčino mléko.
Moja se snaží komunikovat s usínajícím otcem.
Kijivu se vrací do své deprese.
Všechny gorily se zvolna ukládají ke spánku.
Richard v klidu ojídá větev a sleduje své družky.
Gorily se rozhodly zahájit dnešní večer velmi klidně.
Moja radostně dovádí v lanech za přítomnosti obou rodičů.
Moja se po odpočinku protahuje na kládách.
Gorilky se konečně odebraly do ložnic na svačinu.
Kijivu musela vykonat potřebu, a tak ignorovala i všudypřítomné kamery.
Konečně!!! Richard projevil inteligenci a pomocí sena, klacku a trusu si vynutil další přiděl neznámé potravy.
Příprava na neznámou potravu naše soutěžící moc nevzrušuje. Věnují se dále své siestě.
Po salátové svačince všichni odpočívají.
Kijivu, Moja a Shinda si užívají pohodu v síti.
Richard si pochutnává na větvičkách.